Muguets 24.

6. dubna 2009 v 20:08 | Anique |  Muguets
Dvacátý čtvrtý díl. Hodně obsahové a přeslazené. A rovnou se omlouvám, zítra nebudu mít čas tvořit. Takže další ve středu. Mimochodem těch pět komentářů je myšleno jako od pěti lidí, pro příště:)


Filip nevěděl, jestli si vůbec smí dávat nějakou naději, neviděl vůbec nic pozitivního na protivném prázdnu kolem jeho srdce. Nějak podvědomě cítil, že duše jeho miláčka není s ním a z toho usuzoval, že pokud není mrtvý úplně, tak je jistě tak těžce zraněný, že ho již nepůjde zachránit.

Karolínino srdce bilo nepřirozeně rychle. Neměla toho kluka ráda, ale pokud by kvůli jeho smrti Filípek trpěl, radši byla schopna unést jeho přítomnost. A i tak se určitě změnil. Tohle by změnilo každého. Vnitřní dilema nerozlousknutelné.

Ondra konečně na chvíli usnul, on jediný se zdál v tu chvíli klidný, alespoň raletivně. Napětí bylo znát i na jeho spícím obličeji. Robin stěží odolával vzráceným pokušením přivlastňovat si jej. Ondra nebyl jeho. On patřil všem, ale jemu nikdo. Zatřásl hlavou. Nemohl si dovolit ke všem těm katastrofám začít rozmýšlet ještě o svojí nemožné existenci. Zakazoval si klouzat očima k Ondrově odpočívajícímu tělu. Zdál se mu až neuvěřitelně zranitelný oproti jeho obvyklé bdělé ochranitelské povaze. Líbily se mu jeho vypracované paže, do nichž by se mohl tak bezpečně schovat, před celým světem a hlavně sám před sebou. Ale nemohl, prože Ondra, ačkoli se o něj očividně staral, by si určitě nikdy nic nezačal se ztroskotancem jako on. On nemá právo na lásku. Každý mu to říkal.

Nikdo nemohl hlídat čas, protože veškeré mobily už byly dávno vybité. Přesto všichni cítili každou vteřinu, o kterou se krátil jejich čas. Na obraze zbývalo posledních šest konvalinek. I tak to mohlo být tak půl hodiny, když skoro vplula do pokoje zase ta mladá doktorka. Ani za sebou a nezavřela bez varování se podél zdi svezla k zemi a složila obličej do dlaní. Chrčelo to v ní, jakoby celou cestu utíkala.

Nikdo ani nedýchal. Všichni čekali, až promluví.

Děsilo je její smutné vzezření.

Když konečně zvedla hlavu, v její tváři byla vidět únava, ale i k jejich překvapení i radost.

"Žije..." pronesla do absolutního ticha.

I když byl pro ně čas jen hnusná až příliš rychle pádící veličina, v tu chvíli se zastavil.

Filip málem skolaboval; bylo to, jakoby jeho chlapec vstal z mrtvých, jakoby se mu vrátilo jeho slunce za mrakem v nové a mnohem zářivější podobě. I když to bylo jen několik hodin, ta doba byla nejhorší v jeho životě. Bylo zajímavé sledovat, jak se "nejhorší v jeho životě" každým dnem posouvalo do nových a hroznějších podob. Ale za pět dní bude konec...

"Potřebuju dva kluky, aby se mnou šli pro něj. Ještě se moc neudrží na nohách. Sama ho nezvládnu."

"My půjdeme, s Robim. Filípek je teď slabý...Počká tu na něj, viď?"

Filip se sice zuby nehty bránil, ale proti přesile nic nezmohl. Ondra ho jedním opatrným chvatem dokonale zpacifikoval a naprosto v pořádku leč bezmocného předal Káje.

Pak šli studenou chodbou navzájem cítíce svůj strach. Kdyby šéf přišel na to, že Juli ještě žije, zabil by je všechny. Musel zemřít, protože něco věděl, to jim bylo jasné. Ale co?

Když se otevřely dveře a Julian seděl na zemi, prohlížeje si svoje vlastní ruce, skoro nemohli ani uvěřit.

"Juli!" zavřeštěl nadšeně Ondra a ačkoli dřív Juliana nenáviděl, teď mu skočil kolem krku. A chvíli po něm i Robin, i když se skoro vůbec neznali. Smáli se, hystericky se smáli.

Pak pomohli Julianovi zpátky do pokoje. Budou se muset uskrovnit s jídlem, když teď budou živit ještě tohohle "zombíka", ale nikomu z nich to nevadilo.

Když se Julian víceméně vplazil do pokoje, Filip zůstal stát jako opařený, ale pak se ve zlomku sekundy vrhl na svého miláčka, slzy v už tak dost zarudlých očích. Líbal ho na tváře, na rty, na nos, na oči, na krk, na dlaně... Jen ho líbal, nic neříkal. A všichni ostatní na ten výjev zírali v němém úžasu. Věděli, že mezi těma dvěmi je něco neuvěřitelného, ale tolik čisté lásky koncentrované v jednom malém okamžiku neviděl nikdy nikdo na světě.

A Juli ho objímal, tisknul, jakoby celý vesmír byl nepodstatný vůči skutečnosti, že může být se svým Filípkem.

Ondra, tvrdý kluk, měl taky na krajíčku. Rozhodl se nečekat. Odvedl Robina o pár kroků bokem, a jemně stiskl jeho ruku ve své.

"Robi? Můžu se, prosím.. Ah, k čertu, nejsem dobrá osoba na projevy... Chtěl bys se mnou chodit? Chtěl bys mi na těch posledních pár dní věnovat to, po čem toužím nejvíc? Svoje srdíčko?" Položil mu ruku na hrudník. Robin, který mu po celou dobu koukal do očí, pozvolna sklopil hlavu. Nikdo mu nemohl vidět do mozku, nikdo nemohl tušit, na co myslí. Když ji zvedl, měl bělmo stejně lesklé jako většina osazenstva místnosti. Rty se mu třásly, když opatrně odtáhl Ondrovu ruku a zavrtěl hlavou.

"Ne!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NaTTali NaTTali | Web | 6. dubna 2009 v 20:40 | Reagovat

proč ne?proč řekl ne?Achjo...stejně s nim bude chodit,on chce xD...krásnej díl,sem ráda,že sou spolu...zatim....

2 Niwy Niwy | Web | 6. dubna 2009 v 20:44 | Reagovat

och môj bože...mňaaau aj ja mám na krajíčku...a Robiho mi je strašne ľúto...chúďatko malé....:/

3 Darek Darek | Web | 6. dubna 2009 v 22:52 | Reagovat

Chuderka malá.... on  si pořád myslí, že si to nemůže dovolit... chjo :(

Těším se na středu až bude další díl, a Ondra bude Robinka přemlouvat a vysvětlovat mu to. A už by ho měli svlíknout, at najdou ten klíč!

A mám radost, žes zachránila Juliánka.

4 Dannie Dannie | Web | 7. dubna 2009 v 1:50 | Reagovat

som rada za Juliho a Filipa, ale Robi!!!!!! boziiiinku... chudinka moja, milacok moj... a Onra? och... to dalsi... boze... toto nie je mozne... ja viem, ze Robi mal na to dovod, ale Ondra... ach.. to nie je fer,... vobec to nie je fer :(((((

5 Jessie Jessie | Web | 7. dubna 2009 v 15:24 | Reagovat

okay akože awwwwwwwww....awwwwwwwwwww...to bolo rozkošné jak mu ondra aj robi skočili kol krku, ja sa rozplývala už tam a to ďalej ani nespomínam, veď to bolo úplne awwwwwwwwww...no a to ďalej:D to sa akože dá? fakt sá rozplývam...no a aaaa robi, joow chudáčik môj, ale keď keď...no niš xD nejak bolo nejak bude...

6 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 9. dubna 2009 v 11:41 | Reagovat

ten Robin...ach jo...hurá,já sem tak ráda že to Juli přežil:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama