Muguets 21.

2. dubna 2009 v 19:58 | Anique |  Muguets
Dvacátý první díl.


Julian se za sebou ani neohlédl, nechtěl vidět zlomený obličej svého Filípka, nechtěl byť jen na moment propadnout tomu, že ho vidí naposledy. Vždyť kdo by se o něj staral? Kdo by ho utěšoval, kdo by laskal, kdo by miloval? V srdci ho bodl maličký osten viny, když mu myšlenky zabloudily k tomu, co by bylo s Filipem, kdyby on umřel a jemu se podařilo utéct. Rychlými kroky míjel ušmudlanou černobíle kostkovanou dlažbu, snaže se nepřemýšlet nad tím, jestli by chtěl, aby někdo nahradil jeho místo ve Filipově posteli a možná i duši. Protože Filip byl všechno, co kdy měl. Všechno, co kdy miloval a potřeboval. Ale taky věděl, že Filípek potřebuje spoustu lásky.

Ani si nevšiml, že už došel ke dveřím do koupelny. Váhavě sáhl po klice, ale ihned ruku zbaběle stáhl. Pak se ale zhluboka nedechl a neuvěřitelně pomalým pohybem otevřel.

Gabriel už na něj čekal.

"Estoy aquí..." <Jsem zde> zahlásil zcela nepotřebně Julian.

"Veo." <Vidím.> Gabriel se ušklíbl. Přistoupil o několik kroků blíž.

"Que qierres hacer conmigo?" <Co se mnou chceš dělat?>

"Quierro tu cuerpo. Me gusta mucho." <Chci tvoje tělo. Líbí se mi. Moc.> S těmi slovy popošel až na úplně bezprostřední vzdálenost a zdánlivě něžně mu přejel dlaní po hrudníku. Ale nebyla v tom žádná láska, na kterou byl zvyklý u svého Filípka, tohle byl čistý neředěný chtíč. Julian se zatřásl, ale neodtáhl se.

"Adoro tus músculos..." <Zbožňuju tvoje svaly...> zasténal Gabriel, snaže se zbavit Juliana těsně obeplého trička a zároveň zkoumaje prsty jeho paže.

"Dispenete estos angelorios. Servete solo. Yo partenezco á mi amigo." <Nech si těch řečiček. Obsluž se sám. Já patřím jenom svýmu klukovi.>

"Que meloso! Pero yo vos salvé de muerte." <Jak.. sladké. Ale to já vám zachránil krky!>

"Yo sé. Por eso estoy aquí." <Vím. Proto jsme tady.>

Gabriel už nic neříkal. A Julianovi se zvedal žaludek, když se nechával ochmatávat. V duchu myslel na Filipa, doufaje, že mu to pomůže odpor překonat. Alepsoň prozatím.

Gabriel už byl napůl vysvlečený a až neuvěřitelně vzrušený, když mu Julian zašeptal do ucha : "Sigue hacer esto!" < Dělej tohle dál!> Aby ho povzbudil, navnadil, vzbudil v něm falešný pocit, že i jemu se to líbí. Gabriel se usmál.

"Gabri, por que tu tienes que matar Robin?" <Proč vůbec musíš zabít Robina?>

"Por que il sabe. Conque posiblemente no sabe, pero il tiene la clave. Il a la solución del numero código qui abriría todas las puertas. <Protože on ví. Teda možná neví, ale on má klíč. Má číselný kód, který by otevřel všechny dveře.>

"Cómo tu sabes?" <Jak to víš?>

"El jefe. Este Robin chico tiene el código tatuajado... Caracho!" <To šéf. Tenhle Robin má ten kód vytetovaný na... Sakra!> Jeho řeč přerušilo jeho vlastní hlasité zasténání, když silně přitiskl Julianovu studenou dlaň do svého obnaženého klína. Nutil ho zpracovávat jeho ztrvdlé mužství ve zběsilém tempu, až si Juli myslel, že mu snad vykoubí zápěstí. Hnusilo se mu to. Tak moc si přál, aby ta osůbka vedle něj byl jeho Filip, jeho krásný, dokonalý, něžný, starostlivý, úžasný Filip. A to ho ta nejhorší část teprve čekala. Ale alespoň se dozvěděl přesně co chtěl.Dál už to bude na Ondrovi; bál se, že Robin nikoho jiného do své ochranné skořípky nepustí. Pohasínající maják naděje jakoby v tu chvíli začal znovu svítit, znovu navádět lodě do jejich milovaných přístavišť.

Gabriel si s ním dělal vyloženě co chtěl. Bolelo to, pálilo to, dokonce mu nedopřál ani zbla lubrikace. Julianovi se kroutily vnitřnosti.

Konečně byl Gabriel u svého cíle, nestaraje se o Juliana. Pohodlně z něj vyklouzl a ležérně si upravil vlasy. Opět nahodil svůj zcela nevinný výraz. Otočil se, chystal se odejít.

V tu chvíli už byl ale na nohou i Julian (čekal na chvíli, až bude Gabriel nejvíc utahaný), v ruce svíraje stejný stříbrný nůž, jaký měl jistojistě teď u sebe i Gabriel. Vrhl se mu po krku a přitiskl odtrou čepel k tepně.

Ale Gabriel jakoby to čekal. Též neplánoval nechat Juliana jen tak udejít po tom, co mu všechno řekl. On to plánoval. Strhla se neuvěřitelná pranice, váleli se po sobě na podlaze, snažili se tomu druhému co nejvíc ublížit. Krvavou vřavu ukončil až ostrý zvuk řezaného masa a jeden smrtelný chlapecký výkřik.

Pak se rozhostilo nepřirozené ticho.

Po kachličkách stékala krev a jeden z obou mladých mužů byl v tu chvíli blíž smrti než čemukoli jinému. Který?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niwy Niwy | Web | 2. dubna 2009 v 20:13 | Reagovat

toto nemyslíš vážne už takto to useknúť xD ty si koleduješ osoba :D kks ale vedela som, že to takto dopadne...vrrrf :D teda no dobre, viem kto z nich to neprežil, teda myslím si, že sa nemýlim ale tak...aj tak je to hnusne useknuté!:D inak je to naprostá nádhera yay!^^

2 Dannie Dannie | Web | 2. dubna 2009 v 21:43 | Reagovat

ha! ani neviem koho chcem, aby bol ten zranený... je jasné, že keď zranil Gabriela, tak by mal Gabi umrieť, aby nevyzradil... lenže by bolo takej postavy škoda... a tak je podľa mňa zranený Juli.. ale neumrie... jak by mohol umrieť teraz??? alebo aj keby umrel, no... tak.. v ramci vyššieho dobra :D

ale to je jedno, radšej si tu moje predpoklady nevšímaj, teším sa na pokračovanie :D

3 Darek Darek | Web | 2. dubna 2009 v 23:18 | Reagovat

Ten co zbude musí být Juli!

4 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 3. dubna 2009 v 6:28 | Reagovat

že Juli přežil?Jinak si ze mě teda nedělejte srandu...:)

5 NaTTali NaTTali | Web | 3. dubna 2009 v 17:32 | Reagovat

to nejde aby Juli nepřežil,on musí...aa já chci vědět kdo přežil xD

6 Darek Darek | Web | 4. dubna 2009 v 19:26 | Reagovat

Kdy už bude další díl???????????? Já se nemůžu dočkat!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama