Muguets 9.

5. března 2009 v 14:52 | Anique |  Muguets
Devátý díl. A vééélká omluva Anitce a Dannie, bo jsem jim slíbila "předplatné", ale jelikož je můj milovaný počítačový šmejd OPĚT na takové menší zdravotní dovolené a tady není ani to blbý icq o fungujícím emailu nemluvě, takže tentokrát se všema... So sorry... Příště už bude, doufám, jak jsem slíbila.
A jinak, story se (snad) docela líbí, takže tentokráte přitvrdíme, sedm komentů...Dostanu to z vás? Snažte se, jinak nic nebude:) A to byste přišli třeba i o takové chuťovky jako...ehm... až příště:D

Oba zděšeně zírali na obraz. Z místa, na kterém se ještě před chvílí skvěl čistý kvítek, odkapávala, ne, spíš z něj tryskala krev. Stékala dolů, po obraze, po rámu, a odkapávala na Filipovu paži.

Postupně se k jejich synchronizovanému jekotu připojili všichni. Nemohli odtrhnout oči, když si všimli. Julian k sobě zoufale tiskl svého miláčka v zoufalém objetí sdělujícím jediné: Nikomu tě nedám.

Nikdo nechápal, co se děje. A kdo měl teorie, radši se ani neopovažoval je vyslovit nahlas. Nikdo se neopovážil. Ale jedno věděli všichni.Všechno je mnohem děsivější, než si mysleli.

Po nějaké chvíli tryskání ustalo, krev už jen chabě vytékala až se nakonec zastavila úplně. Julian si sundal tričko, aby mohl Filipa očistit, nemaje při sobě vodu ani nic podobného. Nikdy neměli dopustit, aby se za nimi dveře zacvakly. Zevnitř nebyly otevíratelné ani jim. V šeru na sebe moc neviděli, ale baterky v mobilech chtěli šetřit na horší časy. Filip se bezvýsledně snažil zavrtat se ještě hlouběji do teď již nahého hrudníku Julianova, podpíraje mu hlavou bradu.

Chtělo se mu spát, ale nemohl usnout. Jeho hlava byla příliš plná na to, aby mohl zabrat. Bezcílně bloudil prsty po Julianově dlani, takhle mu bylo dobře, ale kdoví, jak bude za pár hodin. Budou mít hlad, budou potřebovat na záchod, zcvoknou se z té jedné místnosti plné krve, která zmizela tak záhadně jako se objevila. Nechápal to. A čemu nerozuměl, toho se vždycky instinktivně bál.

"Mám hlad," zakňoural Filípek unaveně s nosem zabořeným do Juliho bříška.

"Musíš to vydržet, baby... Ráno něco donesou, určitě. Nesmí nás nechat chcípnout. A mě a Romana odsud pustí, my jsme s nima. Pak ti donesu třeba i kousek čokoládky." Juli věděl, jak moc jeho chlapec na čokoládě ulítává. Znal miliony jeho slabin, ale každá z nich mu připadal svým způsobem roztomilá. Nemohl a nechtěl se smířit s tím, že už spolu mají strávit jenom... 666 lidí děleno 24 hodinami.... necelých sedmadvacet dní. A to už jeden nebo dva dny byly určitě pryč. Takže pětadvacet. Jako těch konvalinek, pomyslel si melancholicky. Moment?!?

"Nad čím přemýšlíš, lásko?" zeptal se ho Filip ustaraně.

"Nad tím obrazem. Zkoušel jsem počítat. Ten obraz nám odtikává dny. Každý den jsme o jeden kvíteček blíž smrti. Ty i já. Není rozdílu. I velký šéf skončí. Poslední, ale skončí. A my všichni půjdeme před ním. Umřeme pro stejnou věc. Podle tohohle "veledíla"."

Filip se zapřemýšlel. Mohl by mít Juli pravdu? Ta myšlenka ho děsila. Počítadlo. A pěkně drsné. Podíval se na něj. A skoro mohl cítit, jak tiká. Nechápal, znovu mu nic nedávalo smysl. Instinktivně se vyhrabal z Julianova klína a po čtyřech jako divoká kočka odklopýtal na druhý konec místnosti. Plaše a nedůvěřivě koukal na obraz i na svého chlapce. Začínal se ho bát. Ale on vypadal zlomeně, ublíženě, jistě ho ještě muselo bolet úplně všechno. Potřeboval cítit, že aspoň něco v životě udělal dobře. Potřeboval, aby s ním byl Filip šťastný.

Doplazil se k němu, sevřel ho v objetí a něžně ho líbal do prohlubně krku a ramene. Tiskl se k němu, jakoby vzduch kolem nich nebyl horce vydýchaný, ale téměř arktický, nutící jeho polonahé tělo trpět. Lukáš i Roman už zase dávno spali. Filip je nechápal, ale i tak jim záviděl.

Karolína s Radimem se třásli strachy za plachtou. Jen Ondra netrpělivě přešlapoval někde na "území nikoho". "Kluci?" zamumlal nakonec tiše. "Chtěl bych se Julianovi omluvit. Můžu k vám?" Oba svorně kývli, jako by si navzájem četli myšlenky. Filípek odpočíval opřený zády o Juliho bříško a on jej hladil po tom jeho. Ondra se posadil naproti nim.

"Nevím, jak bych to měl říct. Prostě promiň. Vidím, jaký je tohle psycho. Z toho by se zbláznil každej. Nechci říct, že schvaluju cos udělal, to fakt ne. Ale věřím ti. Teď jo. Mohlo to být úplně jinak." Podal Julianovi napřaženou dlaň, jakoby usmiřovací akt. Nikdy nebyli přátelé, takže Julimu nedocházelo, co by měl dělat.

Zíral na Ondru, co po něm chce, a ten po asi minutě napjatého nepříjemného ticha ruku schlíple stáhl. "V pořádku, Ondři. Můžeš tu s námi zůstat, viď že jo?" Nenápadně přitom do Juliho šťouchl, aby se zase nepředvedl. "Hmmm..." odpověděl neurčitě Julian, ale Ondra si to vyložil po svém. Zazářil jako radioaktivní rybička a hned si začal z deky dělat hnízdo. "Pomalu, pomalu. Dek je málo. Budeš si muset donýst svoji."

Ondra si chtěl ještě povídat, ale Filípek mohutně zazíval a tím jej odeslal do hajan. Ale jemu se nechtělo spát. Koukal na napůl svlečené tělo svého přítele. Už předtím. Filip patřil mezi ty, do kterých by člověk nikdy neřekl, že potřebuje sex sedm dní v týdnu, přinejmenším. A oni spolu nebyli už skoro čtyři dny. A on začínal být nehorázně zoufale nadržený. Počkal, až všichni usnou. Pak vzal romanticky do svých dlaní jednu Julianovu a už podstatně méně romanticky se jí začal sám třít přes pevnou látku džín ukrývající jeho již dávno ne malý problém. Juli nejdřív vyjukaně zíral, ale během pár vteřin se sám ochotně zapojil. Ústa mladšího chlapce se rozechvěla v jednom či více zasténáních.

"No tak, kurva chlapi, ticho, tady se spí!" zamumlal ospale Roman. "Klidně pokračujte, ale trochu se kroťte,jasný? Chápu, že tohle vám pomůže udržet zdravej mozek a vůbec, že spolu dva lidí spí když se mají rádi, že jo, ale my bychom radši zůstali ušetřeni."

Filip vyslal Julianovým směrem zoufalý pohled. Potřeboval to. Juli mu láskyplně přikryl volnou rukou rty, aby tlumil jeho návaly vášně a druhou se dal opět do práce. Jeho vlastní rozkrok byl jíž taky v plné polní, ale on dokázal vydržet, věděl, že dnes se vytouženého uvolnění nedočká. Obětoval by ale cokoliv, aby byla jeho láska spokojená. Hlavně teď.

"Doprdele seru na to!" Roman sebral Lukáše a deku a odstěhoval se za plachtu, která se zdála být alespoň trošku zvukotěsná. "Ráno se vrátíme."

Vtom zarachotily klíče v zámku. Julian zcela paralyzovaný se ani neobtěžoval vytáhnout ruku z Filípkových kalhot. Co mají v posledí době všichni za syndromy vlízt do místnosti, zrovna když si chtějí udělat intimní chvilku?

ALe na prahu stál... Velký šéf. A Velký šéf NIKDY nechodil po zajatcích. Muselo se stát něco zásadního. Neco závažného.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jessie Jessie | Web | 5. března 2009 v 15:33 | Reagovat

neodpustim!!!!!!! akozeeeeeeeeeeeee pcheeeeeee:p mas stastie, ze soms em trafila teraz:p akoze aaaaaaaaaaale ne v pohode:D co uz s tym smejdom, ale to ani nevrav, ze ti icq nejde bo dojdem osobne a idem vrazdit, skrtit cokolvek...okay idem citat:D

2 Darek Darek | Web | 5. března 2009 v 15:35 | Reagovat

Co se stalo???

Těším se na pokračování!

3 Jessie Jessie | Web | 5. března 2009 v 15:56 | Reagovat

okay tak to mam precitane...a teraz coooooo napiast? wtf? co tam sakra robi? a co chceeeeee? a preco ich furt rusia vtedy? akoze nech ma neseru bo niekoho priskrtim *angel* a akoze fakt po nich budes chciet sedem komentov? neni to nejak moc?:D eeeehm no okay ich vec, ale nabuduce uz poprosim vcas:p nech sa mozem rozplyvat...danke enmusis:D *tvari sa, ze danka si to enprecita:D* hmm okay co este:D ach to s tym obrazom bolo genialne:D aaaaaa to jak tych konvaliniek ubuda, to sa mi moooc moc moc lubi:D hmm okay mne sa to cele lubi, ved vies....no a to od ondru bolo tiez miel...a aaa eh....aw ano ten koniec bol naj, len chudaci lukaas a roman, sak akoze:D chudatka:D hmm a ze medzi nimi cosi bude? (A) ci uz je? pockat :D okay to je jedno no proste....no aaaaaaa eh co to este...ano ano uz kazdy ich vyrusil a ja radsej koncim bo si zniem psychopaticky a tak chcem vediet co bude pokracko, teda preco prisiel sam velky sef...takze pokracko co najskoooooooor*psie ocicka* aaaa aaaaaaaa okay to je nateraz radsej vse, viac zo seba nedostanem:D boli a secko a je mi na nic:D

4 PaII PaII | E-mail | 5. března 2009 v 18:17 | Reagovat

ah.. a...a dal??? chci - ne - nutne potrebuji pokracovani!!

5 Dannie Dannie | Web | 5. března 2009 v 21:49 | Reagovat

máš odpustené a koment k tomu, pretože... ja potrebujem pokračovanie ako soľ... teda... nie ako soľ... ako vodu!!! proste, prosííííím... či už bude tak ako sme sa dohodli alebo nie, len aby bolo, pretože toto človeka dostáva :)

6 Niwy Niwy | Web | 6. března 2009 v 14:11 | Reagovat

Musel ich vyrušiť?: Dhaaaaa to sa robí?:D:D:D (A)

Ten obraz...fascinuje ma to :) vlastne celý ten príbeh ma fascinuje :D

7 FraGee FraGee | Web | 6. března 2009 v 18:35 | Reagovat

hej!! Zrovna když to bylo zajímavý :D

8 kačka kačka | 7. března 2009 v 20:11 | Reagovat

och konečně sem si to tu přečetla a CELÝ XD

co kdyby se k nim velkej šéf přidal a přestal furt prudit?

9 kisss kisss | Web | 8. března 2009 v 11:31 | Reagovat

Whoaaaaw .. No do prdele, teď jsem všechny díly přečetla a ... sakra co k tomu mám říct ???! Je to drsny ... Hmmm ...

10 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 1. dubna 2009 v 6:51 | Reagovat

a nééé ach jo já už musim do školy!!!no ne,tohle nepřežuji...ach jo...:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama