Muguets 16.

28. března 2009 v 18:09 | Anique |  Muguets
Šestnáctý díl. Tentokrát pro změnu pro fanoušky Filipa a Juliho. Usmiřování, konečně. A pokud vše půjde dobře, večer (tzn nejpozdějc k půlnoci) můžete čekat ještě jeden díl a maličké překvapení:)
A abych nezapomněla, slíbila jsem věnování, takže: sluníčku mému milovanému Anitce:-*


Julianovi se to slovo převalovalo v hlavě jak líný mrož na pobřeží. Tati. Robinův otec byl sám Vůdce. A Vůdce byl ten, kdo Robina takhle vyřídil. Zničil mu život a zanedlouho sebere životy jim všem. Ten člověk byl nebezpečný, nebezpečný a nemocný. Měl by se léčit. On nechtěl dobro lidí, on chtěl zmar světa, počínaje vlastní rodinou.

Surově Robina schmatl za loket a než stihl Juli cokoliv říct, nebylo po nich vidu ani slechu. Jenom zavřel překvapením otevřenou pusu, snaže se ze všech sil probudit z transu.

Stěží se postavil na nohy, nemohl zůstat sedět. Obcházel pokoj kol dokola jako raněný lev, nemaje nikde stání. Měl strach o Robina a potřeboval svého Filípka. Navíc mu nebylo moc dobře ani fyzicky. Bolela ho hlava a žaludek měl důkladně stažený. Z dlouhého sezení mu navíc křečovately nohy.

Uvnitř se cítil naprosto prázdný. Všechno, čemu kdy věřil bylo najednou pryč. Náboženství, u kterého našel zdánlivě svůj cíl, pro něj bylo úplně najednou hnusnou podlou sektou. Kluk, kterého nadevšechno zbožňoval, ho nenáviděl. Netušil, co by si měl počít sám se sebou, jeho život zničehonic postrádal smysl.

Ale ani tak nechtěl, aby za necelé dva týdny skončil.

Konečně přerušil nepříjemnou rutinu a vyšel na chodbu. Všude bylo ticho, Julianovi se zdálo ještě tišší než obvykle. Nohy ho samy od sebe nesly do koupelny, právě té, ve které se podvakráte setkal s Filípkem.

A málem umřel ještě předčasněji, leknutím, když se za ním ozval hluboký nosový hlas.

"Juliane?"

Nepoznal ten hlas, dokud se neotočil.

Nikdy, opravdu nikdy neviděl Filipa takhle zničeného. Ani před těma dvěma dny, když mu v náručí plakal o tom znásilnění. Teď vypadal jako oživlá mrtvola. Obličej až neuvěřitelně bílý, obvykle tak krásné jasné oči zapadlé, maličkým nosíkem popotahoval. Třásl se. A Julian z něj měl v tu chvíli strach. Ne, neplakal. Tvářil se děsivě. Jako zombie.

"F-f-filípku?"

"Neříkej mi tak. Ty už ne." Filipova odpověď zněla neuměle chladně, mluvil přes nos, jakoby nachlazený. Díval se skoro skrz Juliho.

"Co se s námi stalo, baby?" položil Juli smutně řečnickou otázku.

"To bych se měl ptát spíš já tebe..."

Juli k němu přistoupil a vzal jeho bradu palcem jak nejněžněji dovedl. Opatrně jej políbil.

"Filipe, prosím... Odpusť mi... Já měl jenom strach. Vůbec jsem to nemyslel tak, jak jsi to pochopil."

"Takže je to nakonec ještě moje chyba? Samozřejmě, ten blbeček Filip je vždycky viník." Filip si odfrkl.

"Zase to překrucuješ...Nic takového jsem neřekl."

"Ale myslel sis to."

"Jak to můžeš vědět? Všechno, na co jsem schopný myslet, je to, jak moc mi chybíš. Každá slza je moře stesku. Nespočítal bys je. Ty jsi to jediné, kvůli čemu jsem kdy brečel. Nestačí ti to? Ty jsi to jediné, co bych neunesl, kdyby odešlo z mého života. Pro tvůj úsměv bych dokázal vraždit. Věnuj mi jediný a snesu ti modré z nebe, cokoliv si budeš přát. Ale pokud mi nevěříš..."

O dva kroky poodstoupil. Díval se na onoho chlapce, kterého už si ani netroufal nazvat svým. Stál se sklopenou hlavou a díval se do špinavých bílých dlaždiček, takže mu Julian ani neviděl do očí. Prsty u rukou měl téměř bílé, jak je zuřivě tiskl v pěsti.

A Juli čekal.

Minutu.

Dvě.

Úplně tiše.

Docela ho překvapilo, když se Filip konečně pohl. Jedním skokem obmotal ruce kolem Julianova krku a nohy kolem jeho boků.

Konečně se dvoje rty hladově vpily do sebe. Po tak dlouhé době. Mokré slzami, které se nepřestávaly kutálet z očí obou chlapců.

"Nikdy o tebe nechci přijít..." zašeptal Filípek poraženě, když nechal svoji hlavu spočinout na rameni svého miláčka.

"Jak ses sem vůbec dostal, brouku?" pročísl mu Juli něžně zacuchané vlásky.

"A kurva..." kousl se najednou Filip do rtu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niwy Niwy | Web | 28. března 2009 v 20:48 | Reagovat

takto to useknúť osoba!:D:D:D že sa nehanbíš :D a do polnoci tu ani nemôžem byť bo stávam o pol šiestej kua xD teda o pol piatej v podstate keďže sa mení ten hrabnutý čas xD ja chcem okamžite pokračovanie (A)

2 Jessie Jessie | Web | 28. března 2009 v 21:12 | Reagovat

a kurva...to snad neeeeeeeeeeeee...to takto nemoze byt useknut4e...toto neni pekne...to mi vobec neprekaza, ze ivka si uz neprecita tak skoro pokracko (A) prepac zlato:D aleeeeeeee nech je tu co najskooooooooooooor....akoze ja to zacala citat predtym ale pak som bola nutena unahlene odist bo sme sli zab abkou...a okay to je jedno, hlavne, zeeeeeeeee bez seba nedokazu zit a awwwwwwwwwwww...boze oni su proste...proste awwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwww....a dufam, ze robinovi sa nestane uz fakt nic az take zle...

a inac nezda sa ti to kusok kratke? bo mne jo.,..taak sup sup pokracko (A)

aaaaaaaa dakujem ovsem:-*

3 Dannie Dannie | Web | 28. března 2009 v 22:23 | Reagovat

podla mna to nie je useknute... aspon to tak nevnimam... som rada, ze su zase spolu, aj ked neviem dokedy, ale to teraz netreba riesit :)

sice mi tam chybal Ondrej a Robin, ale tato cast bola taka sladka, ze mi to ani nevadi :D

aj ked, tesim sa na pokracovanie (aj s Ondrejom a Robinom) :)))

4 Darek Darek | Web | 28. března 2009 v 23:20 | Reagovat

Ty jsi expert na usekávání!

Co se zas bude dít???

Rychle piš, do půlnoci nevydržím!

5 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 1. dubna 2009 v 14:31 | Reagovat

zase!je!to!takle!ošklivě!useklý!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama