Muguets 15.

26. března 2009 v 22:00 | Anique |  Muguets
Patnáctý díl. Psáno ve škole a to hodně zrychleně (bo moje příšera opět nefungíren), ale slíbila jsem, tak plním:) Na své si přijdou hlavně příznivci Robinovi, konečně se poodhalí něco z jeho tajemství.


Robin otevřel dveře a na chvíli si myslel, že je místnost prázdná. Bohužel nebyla. Julian seděl v tureckém sedu na zemi a nechával na sebe dopadat ono neuvěřitelně umělé světlo, netečně zíraje do květináčů s konvalinkami. Už jich bylo jenom třináct. Třináct posledních dní zbývalo. Třináct krát dvacetčtyři lidí a svět bude lepší. Ale on už to neuvidí. On bude mrtvý. On bude mrtvý stejně jako jeho chlapec, stejně jako Ondra, kterého si za tu dobu tady stihl docela oblíbit, i když by to nikdy nepřiznal, i ten plachý klučina se zářivými vlasy, Robin, bude mrtvý...

Juli se hodně polekal, když mu zrovna omýšlený lehce položil ruku na rameno. Otočil hlavu a upřel na Robina unavené uslzené oči. Robin nemluvil, nikdy nemluvil, ale dokázal očima předávat tolik energie, možná víc než sám měl. Juli se na něj váhavě usmál a vděčně stiskl jeho dlaň ve svých. Potřeboval teď cítit, že je někdo na jeho straně, kdokoli.

On přece vůbec nechtěl svému miláčkovi ublížit. Tu větu myslel jako pouhou starost o něj. O jeho vlastní hloupé tělesné potřeby mu v té chvíli vůbec nešlo, všechno, na čem záleželo byla druhá polovina jeho srdce bijící v hrudníku jeho chlapce. Ale Filip to zjevně neviděl. Neviděl ani, jak moc pro něj znamená.

Juli byl zoufalý. Nevěděl, jak se k němu dostat blíž a nechtěl si připustit, že jejich poslední společný rozhovor skončil hádkou. Představoval si, že když už by museli umřít, že jejich konec bude nechutně sladce klišoidní, že svému Filípkovi stihne říct, jak moc ho miloval.

Robin si k němu klekl a nechával jeho slzy spadat do svých vlastních dlaní. Nedokázal si představit, že se tohle někdy stane. Julian byl neobyčejně silná osobnost a vidět ho takhle na dně značně ničilo i jeho psychično.

Opatrně jej jedním prstem pohladil po tváři. Jen lehce.

"Díky Robi.." popotáhl Julian a utřel si oči do rukávu.

"Robinovi se nikdy neděkuje..." zopakoval chlapec šeptem.

"Proč?"

Takhle jednoduchá, jednoslabičná otázka naprosto vyvedla Robina z míry. Nikdy se o něj nikdo nezajímal.

"Protože nikoho nezajímá. Lidi ho nemají rádi, Robin jenom obtěžuje." Jeho hlas byl v delší řeči chraplavý, jak dlouho s nikým nemluvil. Začervenal se.

"Já tě mám rád!" ohradil se dotčeně Julian, načež zrudl ještě víc než Robin.

"Opravdu?"

"Samozřejmě. Pomáháš mi. Pomáháš NÁM."

Nastalo hloupé ticho, oba po sobě jen po očku mrkali, aby se jejich pohledy nestřetly, až to Juli nevydržel.

"Proč se tak bojíš?" vyhrkl najednou. "Proč nemluvíš ani se mnou?"

"Kdybych začal mluvit, už bys mě rád neměl." V tu chvíli vypadal Robin jako malé děcko, bojící se, že mu se seberou jedinou hračku.

"Pomohlo by ti, kdybych ti řekl něco o sobě? Jsem Julian, člen totohle "hnutí", které se mi mimochodem v posledních dvou týdnech pěkně zhnusilo. Loni jsem dodělal střední a výšku už zjevně nestihnu. Jsem gay, mýho kluka Filipa znáš. Rodiče rozvedení, otce nevídám, matka trvale v práci. Miluju zmrzlinu, metal a Filípka. Nějaké otázky?"

Robin se plaše zachichotal a zakroutil hlavou. Pak otevřel pusu, že bude mluvit, ale hned ji zase zavřel. Julian ho musel pobídnout.

"Dobře. Já jsem Robin, a do tohohle "hnutí" jak říkáš, patřím zcela nedobrovolně. Kvůli otci, nemůžu vystoupit. Sekta ho naučila docela zajímavé výchovné metody, matku zabil, že prý na mě stejně měla špatný vliv a sám mě vychoval spíš pěstmi a bičíkem. Na střední jsem začal chodit, ale po půl roce mě táta začal učit sám. Měl jsem sestru, ale ta je teď bůhvíkde. Je mi šestnáct, gay, a nikdo mě nechce. Stačí?"

"A co máš rád?"

"Když táta není doma." Jeho výraz posmutněl.

"A?"

"A nic, to mi ke štěstí stačí."

Robin si rozpačitě pohrával s kvítečky konvalinek. A Juli jen zíral.

Ten kluk si prožil svoje. A přesto, možná proto, si myslí, že pro ostatní neznamená vůbec nic. Že je povinen jim pomáhat. Že je povinen sloužit. Přál si vidět jeho otce- ve stavu, v jakém se teď nacházel, by mu byl schopen nakopat tu jeho hnusnou (určitě musela být) prdel za to, co tomu ubohému stvoření způsoboval.

Ale netušil, jak mu pomoct.

Seděli docela dlouho mlčky, ale teď už to ticho bylo příjemné; Julian věděl, proč Robin nemluví a chápal tomu, nechtěl jej nutit. Jen mu přál, aby jednou našel někoho, kdo by mu jazýček rozvázal.

V tu chvíli se dveře otevřely a dovnitř s hlasitým "Kde kurva seš ty malej bastarde?" vpochodoval v celé své majestátnosti opět velký šéf. Juli se musel při pomyšlení, jestli jej víc rozčiluje neustálá přítomnost konvalinek nebo tohohle muže ušklíbnout.

"Co jsem udělal tentokrát, tati?" vypískl přiškrceně Robin a schoulil se do klubíčka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niwy Niwy | Web | 27. března 2009 v 0:07 | Reagovat

ja som to tušila!:D nádhera ale mohlo by to byť aj dlhšie nie?(A) no nič, idem asi radšej spať xD

2 Jessie Jessie | Web | 27. března 2009 v 0:07 | Reagovat

a kurva......asi moja prva reakcia.......po tom konci...a ja to sice tusila....chudaciiiiiiiiiiiiiik...joj ja mam cast po casti robina radsej a radsej...ak mu nieco urobi...ja neviem...premiestnim sa tam a spravim mu nieco ja:D ale nie, ale proste nieco...pockaj asi na to pojdeme inac...jeho necham tak, kedze ta ktora ovlada ich osudy si ty...ze ho nenchas aby mu ublizil? ze??? juli ho zabije:D asi tazko no...okay bud realnejsia kusok jesska:D hmmm tak cosi ine...ale nech uz neublizi ani robinovi, ani filipkovi, ani julimu a ani ondrovi, zvysok mi je ukradnuty(A) akoze sorry, aj oni su asi celkom fajn...hmm ale tyto su proste podstatnejsi...aaa ja ani necakala, ze dnes pribudne dalsi diel a nahodou sem kliknem aaaaaaa waaaaaaaaaaaaaaa...a robiiin je juuuuuj...no okay az na toho otca a minulost, ale to bolo pekne jak sa otvoril:)  ale mam doplnenie, ked sa pytal co ma rad, este Ondru ma raaaaad! a jasne samozrejme aj filipka a juliho len kusok inac:D aaaaaale vies, ze tato story je uzasna? myslim, ze jo:D a ze sa mi neskutocne paci? jo asi aj to, a ze chcem pokracko co najskor? tak to vies az teraz:D ale som ochotna cakat, ale no...vies ked to vzdy tak skonci, ze clovek potrebuje dalsiu cast booo sak chce vediet co a ako:D zvedavost a nedostatok tejto story:p hmm okay tak snad uz radsej koncim, beztak som as nechcene rozpisala...ale ked:D no nevadiiiiiii...

jop a Filipek a Juli aby sa co najskor uzmierili dako, okay? Pomocou Robina abo tak, kludne:D nebudem proti:D a pak este Robin a Ondra sa daju dokopy, aaaaaaaach nice:D pekne predstavy mam, ze?? som so sebou spokojna:D

3 Dannie Dannie | Web | 27. března 2009 v 16:18 | Reagovat

ja som si to myslela!!!!! och... chudacik Robin!!!! sak on je tak super a takeho otca ma... och.... jaj, a nema pravdu, ze ho nikto nechce... isto ho Ondrej chce... :)) mozno o tom Ondrej este nevie alebo tak, ale oni dvaja musia skoncit spolu... sice k nim by sa hodilo nieco tragicke... nieco v tom zmysle, ze by sa Ondrej obetoval... za Robina... alebo Robin za ostatnych a pomstil by sa otcovi alebo ja neviem co :))) ale to asi velmi predbieham a su to len moje vymysly :D ach, ale Robin ako postava sa mi velmi paci a som nenormalne rada, ze tato cast "patrila" jemu :))))) jow... ved som sa tu na blog aj isla pozriet s tym, ze dnes tu nieco bude a bude tam Robin alebo Ondrej alebo obaja... ach :))) skvela dvojica...

samozrejme nezabudam ani na Juliho a Filipa, ale ked pre mna ma dvojica Robin a Ondrej vacsie caro :))) ach.... :)))

4 Darek Darek | Web | 27. března 2009 v 17:13 | Reagovat

chudák malá, doufám, že tidva se dají dhromady,...

5 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 1. dubna 2009 v 14:29 | Reagovat

věděla sem to...já to věděla...pomoc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama