Muguets 14.

23. března 2009 v 20:00 | Anique |  Muguets
Čtrnáctý díl. Čekala jsem jenom na těch pět komentů, ale další díl bude nejspíš až ve čtvrtek, bo musím tvořit čtvrtletní projekt do IVT:P To ale neznamená, že těch pět komentů odignoruju, počkám si až budou:P okay, konec okecu, enjoy:)


Filip před ně okamžitě pošoupl Robina, aby alespoň trošku vypadalo, že vede on je a ne oni jeho. Robin sklopil rudou kštici a poraženě se vploužil do pokoje. Těsně za dveřmi narazil do něčeho velkého a teplého. Nemusel ani zvedat oči, aby podle nepříjemného spoceného zápachu poznal velkého šéfa a jeho odporné šedé sako.

"Kde jste byli?" vykřikl, jakmile ze sebe smetl tu malou rozpláclou mušku - Robina. Ondra měl co dělat, aby ho zachytil. Robin se jen slabě začervenal a dál se snažil předstírat, že vůbec neexistuje. "Filip omdlel, musel jsem sehnat vodu!" chopil se řeči Ondra. "A už je ti líp?" zeptal se až příliš sladce Hlavní. "A-ano?" Filip netušil, co je správná odpověď. V tuhle chvíli mu bylo na omdlení mnohem víc než předtím.

"Tak v tom případě můžeš jít se mnou." Nejvyšší ho surově schmatl za ruku a táhl ho chodbou k sobě. Po cestě ještě stihl křiknout na Robina, ať nezapomene zamknout. Robin byl úplně mimo, ruce se mu třásly a zorničky měl vytřeštěné. Radim na něj nevraživě zíral. "No co bude? Když už jsem tu vězněnej, tak aspoň zavři ty podělaný dveře. Táhne." Robin polekaně ihned udělal, co mu bylo nařízeno.

"Kde se tady vzal průvan? Vždyt to okno je zadělaný, ne?"
"Bylo..." zastyděla se Karolína. "Měli jsme tu takovou menší výměnu názorů. Hodila jsem po Lukášovi mobilem a samozřejmě netrefila. Ale už je to v pohodě. Jen to okno už asi nikdo do kupy nedá. Proto taky přilítl ten magor. Netušila jsem, že si Filípka odvleče s sebou."

"Ty jsi kráva, Karol! Zmrznem tu! A co když bude lejt?"

"Ale třeba by nám to mohlo pomoct?"

"Řekni mi, je tohle tvoje přírodní barva vlasů?"

"Je, proč?"

"Tak to se dost divím, protože taková kokotina by napadla jedině blondýnu. Myslíš si, že venku neví, že tu jsme? Jen nemůžou nic dělat, vůbec nic."

Karolíně sklaplo. Až do večera s Ondrou nepromluvila.

-

Filip se vrátil k ránu, úplně zničený, ubrečený, nechtěl s nikým mluvit, ani s Ondrou. Schoulil se pod oknem a spal. Ondra ho vzal láskplně do náručí, nechtěl, aby nachladl. Slíbil přeci Julianovi, že mu dá na Filípka pozor.

Když se probudil, už bylo pomalu k poledni, tedy k době, kdy se měl sejít s Julim. Lehce zaťukal na dveře a ty se téměř vzápětí otevřely. Robin už čekal. Nehlučně za sebou zase zavřeli, Ondru s sebou tentokrát Filip nechtěl, říkal, že nehodlá riskovat ještě jeho.

Julian skoro prorazil strop, když radostí vyskočil, vidě svého chlapce. Filip se mu ihned vrnul do rozpřažených paží. Julian ho zoufale líbal, snaže se z polibku udělat víc. A Filip se nebránil, i když mu stékaly po tvářích slzy zatímco jej Julian připravoval na svůj vpád. Nemohl mu upřít jeho potěšení, on nemohl za to, co udělali JEMU.

Juli zvědavými prsty volné ruky mapoval Filípkovo holé bříško, chystaje se do něj vniknout definitivně. Když v tu chvíli jej něco zarazilo. Hluboký zakrvavělý škrábanec na jinak panensky bělostném boku jeho miláčka. A když zkoumal dál, viděl spousty dalších ran, spousty nových i starších, tak dvou-tří-denních modřin. Teď teprve se podíval Filipovi do obličeje. A to, co viděl, byl snad nejhorší obrázek v jeho životě. Ani po tom, co tak zřídili jeho, se necítil tak mizerně jako teď. Selhal, naprosto selhal. Nedokázal svoji lásku ušetřit od bolesti.

Provinile natáhl Filipovi zpátky spodní prádlo, džíny i tričko. Čekal, že Filip třeba něco řekne, ale on jen zoufale zíral na Juliana.

"Filípku? Nechceš mi o tom povyprávět?"

Filip zakroutil hlavou. Vzpomínky i rány byly stále příliš čerstvé.

"Prosím, baby. Miluju tě a ty to víš. Pokusím se s tím něco udělat."

"On mě to stejně donutí udělat znovu."

"Kdo? Šéf? CO tě nutí dělat?" Teď už Julian držel svého miláčka pevně ve svých pažích.

"Nutí mě... On mě nutí...znásilňovat jednu holku... Vždycky do mě nacpe nějakej prášek. A když i tak nechci, tak mě mlátí..." Filip zase brečel. Připadalo mu, že za celý život včetně miminkovského věku nebrečel tolik jako za poslední dva týdny. Dva týdny? Nemohl věřit, že jsou tu už tak dlouho. Zbývaly mu dva týdny života. Už nevěřil, že by jejich plán mohl nějakým zázrakem vyjít. Už nevěřil vůbec v nic.

Juli zůstal jako zamrznutý. Nevěřil, že Nejvyšší nutí Filipa dělat takové věci. On je přece vede ke světlu, ne? Oni se obětují pro dobro společnosti! Sami, rádi! Tedy někteří.

Jedovatě na Filipa vyplivl první otázku, které ho napadla. Nepřemýšlel o ní, jeho mysl v tu chvíli nefungovala. "A nemá ta holka třeba nějakou nemoc?"

"Kurva Juliane! Já ti tu svěřím, co mě nutí dělat, ukážu ti svoje rány, vyleju ti svoje srdce, doufám, že mě pochopíš a tebe zatím zajímá jenom abych kurva nebyl nakaženej protože bys pak neměl kam strkat toho tvýho nadrženýho ptáka? Šukací panna? To je všecko co pro tebe znamenám?"

Na Juliho tváři bez varování přistála facka. Ani jeden z nich netušil, jak. Filip byl od přírody klidný a jakýmkoli konfliktům se vyhýbal jako čert kříži. Ale tohle na něj bylo moc. Byl na dně a jeho kluk se ukáže takhle.

Násilím se vymanil z Julianova sevření, rychle si strčil hlavu pod vodovodní kohoutek a pustil na studeno. Dřív, než se Juli vzpamatoval, Filip popadl Robina za ruku a utíkal zpátky ke své kobce.

Toho večera Robin sotva zastal svoji práci a vrátil se k nim. Jemu i Ondrovi dalo dost práce Filípkův hysterický záchvat zvládnout. On sám nemluvil, jen houpal Filipa v náručí a poslouchal, jak Ondra falešně zpívá. Když Filip usnul, radši odešel. Měl v sobě tajemství, tajemství, které ho nutilo červenat se při každém pohledu na Ondru, tajemství, které nechtěl aby vyšlo najevo. On totiž věděl, že "Robin si lásku nezaslouží".

Ještě chtěl jít přeci zkontroloval Juliana. On pomoc taky potřeboval.

V tu chvíli měl Robin mnohem větší pravdu, než by ho kdy napadlo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niwy Niwy | Web | 23. března 2009 v 20:11 | Reagovat

Och môj bože xD kks to tak vyzerá keď človek povie prvé, čo mu slina na jazyk donesie /jop jop, s takým mám moc veľké skúsenosti, keďže niekedy fakt nedokážem premýšľať nad tým, čo hovorím.../ ja neviem čo by som k tomu ešte napísala, ako je mi kus divne no xD je to fakt úžasné, ostatne však si to písala ty no :) a veľa zdaru s tým projektom :)

2 Darek Darek | Web | 23. března 2009 v 20:31 | Reagovat

Zas tak useknuté, kdo ví, co si teď Juli vyvede. Já potřebuju pokračování, už se nemůžu dočkat!

3 Jessie Jessie | Web | 24. března 2009 v 6:48 | Reagovat

vrrf som oblecena a mam zimomriavky a je mi zima:D nevadi no....no a proste mam sa k tomuto ozyvat ked proste neviem kto ma nastval viac...ci ten debilny sef, abo juli abo abo...joj ale Robin ma zaujima cim dal viac...a aaa...hmmm rozne veci ma pri nom napadaju xD hmmm ach jo neriesim no...radsej nic neriesim v mojom stave:D a a...okay nieco mi to pripomina xD akoze nic konkretne, len...xD boze fakt toto...koment mozno tak poobede:D

4 Dannie Dannie | Web | 25. března 2009 v 18:32 | Reagovat

Robin miluje Ondreja.... ach... :))))) len ten Filip mi robí starosti, pretože tá posledná veta sa dá vyložiť všelijako, len nie pozitívne,,.

5 kačka kačka | 25. března 2009 v 20:18 | Reagovat

tou poslední větou mě dostaaneš

vždycky

6 Darek Darek | Web | 26. března 2009 v 21:52 | Reagovat

Hmmm... není dneska čtvrtek?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama