Muguets 11.

12. března 2009 v 20:00 | Anique |  Muguets
Jedenáctý díl. Psáno velice narychlo, takže omluvte kvalitu. S hrůzou jsem zjistila, že tu zítra MOŽNÁ nebudu a jelikož jsem slíbila, že tenhle díl věnuju svému zlatíčku (čímž tomu dostávám) a to zítra, tak jsem ho musela psát dneska a přednastavit.
Ale říkám vám, těch sedm komentů fakt tentokrát budu chtít, Anitka vám nebude vždycky okecávat pokračování (i kdyby ses snažila andílku:P:D)
A zkuste hádat, kdože ten tajemný duch byl? A co to Juli uviděl? Hm?


Julian netrpělivě seděl na parapetu zamřížovaného okna a čekal na toho kluka, který mu měl dopravit Filípkovu odpověď. Dlouho se nic nedělo, příliš dlouho. Juliho hlavou se začínaly honit divoké myšlenky. Co když mu to ten kluk vůbec nedoručí? Nebo co když nepočká na odpověď? Možnost, že by lísteček doručil nasprávnému adrsátovi, ho ani nenapadla. Proto když se klučina zjevil ve dveřích, jeho nálada se zdvihla nejmíň o půl metru.

"Neseš?" vyhrkl nedočkavě. Chlapec ani nezdvihl hlavu. Víceméně se k němu připlížil a do klína mu lehce položil odpověď. Juli se usmál, ale odpovědi se mu nedostalo. Ten kluk byl... zvláštní. Ale dokud mu pomáhal, nic proti tomu nenamítal. Ani nepočkal, až zajde za roh a lísteček rozbalil.

Chvíli nechápavě zíral. Až asi po deseti minutách se mu podařilo zavřít překvapením otevřenou pusu a nevěřícně zamrkat. Ani si nevšiml, že začal nervózně bubnovat prsty do vlastního kolene. Hledal někde zradu, ale tohle přeci bylo písmo jeho miláčka. Ten kluk, po kterém vzkaz posílal ho přeci neznal, natož jeho rukopis. A jeho kamarádi? Byl smířený s tím, že ho nemají rádi, ale tohle by přeci neudělali ani oni ne? Zvláště když byl celou dobu s nimi. Stoprocentně by si musel všimnout.

Takže zbývala jediná možnost. Odpověď psal opravdu ON. I když se s tím Juli odmítal smířit.

Vraždu jsem ti odpustil, ale že tu nejsi, když tě potřebuju (a mohl bys, kdybys chtěl), to už fakt ne. Je to tak pokaždé. Chci umřít s klidným svědomím. Je konec, moje BÝVALÁ lásko. Sbohem.

Nemohl to pochopit. Nemohl pochopit, co se za tu chvíli změnilo. Ještě před docela nedávnem mu byl FIlip schopný odpustit úplně všechno. A teď ani nic neudělal. Připadal si tak neskutečně ublížený. On za to přeci nemohl. Nebo ano?

A proč se s ním FIlípek rozcházel teď? A takhle? Jestli už s ním nechtěl být, měl to říct rovnou. Tohle byla jedna z nejtrapnějších výmluv, jaké mohl vymyslet.

Opřel si hlavu o ledovou mříž a bez výrazu zíral ven. Tížilo ho příliš mnoho myšlenek, nemohl se soustředit jen na jednu z nich. Nebyl ten typ člověka, co by nějak často brečel, spíš skoro vůbec, ale v jeho očích se v tu chvíli začínaly formovat slzičky.

Vtom se kolem něj ochomýtl stín. Něžný dotyk vnější strany dlaně jej pohladil po holé paži a na okraj parapetu vedle něj položil hrníček horkého sladkého čaje. Hrníček byl těžký, porcelánový, a navíc už časem značně zašlý a na přední straně měl nakreslený typický vzor s růžovo-oranžovo-červenou květinkou a nějakými rudými nápisy. Ani je nezkoumal.

"Filípku?" zašeptal napůl překvapeně a napůl paranoidně, otáčeje hlavu za sebe.

Ale nebyl to Filip. A nebyl to ani nikdo jiný, koho znal. Popravdě to nebyl vůbec nikdo. Veškerý prostor za ním byl šerý a hlavně liduprázdný.

Nelíbilo se mu to.

Co když je ten čaj otrávený? Pak si ale s hořkostí uvědomil, že za pár dní chcípne tak jako tak. Na jeden doušek ten uklidňující nápoj vypil.

Docela ho překvapilo, že mu ještě po dvou hodinách bylo stále dobře, dalo se dokonce říct, že líp.

Chtěl vědět, kdo to byl.

A chtěl vědět, co je s Filípkem. I když už nebyl jeho, stále o něj měl strach. Nesnesl by, kdyby musel vidět svého miláčka umírat.

Ale věděl, že někde tady je někdo, kdo se mu snaží pomoct. I kdyby to byl třeba duch.

S novou energií se vydal do místnosti, která byla určena jemu a jeho "kolegům". Potřeboval najít svého "doručovatele". Třeba by se s ním mohl i spřátelit, tedy pokud by se mu uráčilo promluvit, nebo se na něj jen podívat.

Ale ve chvíli, kdy otevřel dveře by si přál, aby to nikdy neudělal.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niwy Niwy | Web | 12. března 2009 v 21:59 | Reagovat

fajne...toto ma teraz už úplne nejak odrovnalo...sčasti aj mojou náladou...som fakt zvedavá, čo to malo ako byť zač...a všetko...sora, ale teraz nemám na to písať normálny komentár...luvi sa mi to...mám túto story mocno rada...ale fakt som dnes nejak mimo :) tak len že sa teším na pokračovanie :D

2 kisss kisss | Web | 13. března 2009 v 1:00 | Reagovat

To troška přehnali s tim vzkazem !!! To mě dostalo ... a jsem zvědavá co viděl, když otevřel ty dveře .....

3 Darek Darek | Web | 13. března 2009 v 16:59 | Reagovat

To je napínavé... omgee!

Rychle dál, já se nemůžu dočkat.

4 Jessie Jessie | Web | 14. března 2009 v 12:38 | Reagovat

sakra sakra sakra a ja sa cudujem, ze marne cakam na mail aby mi to doslo?:D ked to je tu? bozeeee mne to ide som sem mohla aj skor kliknut...nevadi,a z tak strasne omeskanie nemam, aj ked ma hneva, ze som sa sem fakt nepozrela skor...no co uz...no a...a...to chces aby som takto cakala na pokracovanie? vynervovana? neee neee neee, to sa mi nelubi...a si si ista, ze ta neukecam aj nabuduce?*angel* keby som velmi chcela, coz chcem...tak nejakym sposobom by som ta urcite tak..eh ovsem iba jemne donutila:p ale faaaaakt jemne a nenapadne :D ale no ved to uvidime pozdejic:p

teraz k tomuto....teeen chalan je zvlastny, chcem o nom vediet viac! aaaaaa ten odkaz? akoze cakala som cosi hnusne, ale ze az natolko hnusne? boze ti jeho kamosi suuuuuuuuuu...ja viem mala by som pochopit...ale to sa neda......kks mrchy jedny...mrchy? tazko...no nevadi...neriesim...ten duch...hmmm hmm neni to ten chalan? ne asi tazko, jeho by si vsimol..tak to proste vazne nechapem:D a ja nemam rada, ked nieco nechapem xD takze chcem pokrackoooooooooooooooo...jup a este tak useknut pred tym onym...toto snad nemyslis vazne, co bolo akzoe za tymi dverami?????? ved...okay mam prilis bujnu fantaziu, takzeeee pokrackooooooo....bo sa zblaznim:p no okay to snad nie, ale tak aj tak..ved tato story je...ved vies:p proste uzasna

5 Darek Darek | Web | 15. března 2009 v 19:47 | Reagovat

Já už chci pokračování!

6 Jessie Jessie | Web | 17. března 2009 v 6:52 | Reagovat

chccceeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeem dalsiuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu caaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaast!!!! okay to si netreba vsimat, ja mam nervy a stresy uz...teda nieze...to si treba vsimat ale tak....

7 Dannie Dannie | Web | 17. března 2009 v 23:03 | Reagovat

pardon, ze Danka nekomentovala, ale akosi nevedela co napisat :))) proste sa mi to neskutocne paci... cela ta atmosfera tam, to tajomno a vsetko okolo toho... a netusim, kto by mohol byt ten duch... vlastne ani nechcem tusit :) necham sa prekvapit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama