Muguets 10.

8. března 2009 v 15:03 | Anique |  Muguets
Desátý díl. A děkuji za komentáře k tomu minulému:) Doufám, že tenhle se bude též líbit.
A jen tak mimochodem, četla jsem po sobě některý starý věci. Kdybych ještě někdy napsala u přechodníku v mužským rodě koncovku - íc, máte právo mě zabít:D To je hroznééé.



"Tady jste!" zvolal ten narušitel. Z jeho hlasu bylo poznat, že nemá daleko k omdlení. "Juliane! Romane! Kurva, co tu děláte! Všichni se po vás shání, mysleli jsme si, že se vám nějak podařilo zdrhnout. Máte milion šedesát tisíc práce a vy se tu válíte jak v nějakým bordelu! Roman sem vůbec neměl chodit a Julian měl povolenou hodinu! Vstávat, makat! A aby se to neopakovalo, tenhle pokoj přidělím někomu jinýmu!" Šéf ječel jako lodní siréna při poplachu a nevypadalo to, že hodlá v brzké době skončit.

Juli i Roman sklopili hlavy a poslušně vycupitali z místnosti. Nejvyšší jen nespokojeně zamlaskal a přejel pohledem zbytek místnosti.

"Teď si budu potřebovat spravit náladu..." zamumlal do prostoru napůl úst. Lačně sjížděl pohledem celé osazenstvo. Dokonce i Karolína s celým odbojem se odvážila vystrčit hlavu zpoza plenty.

"Ty! Abys věděl, že zdržovat moje lidi v práci je trestuhodné." Ukázal prstem přímo doprostřed Filipova hrudníku a bez varování ho za ruku vytáhl na nohy. Švihnul jím ven z místnosti, až sebou jeho rozčepýřená kštice zavlála a on znovu dopadl na zem. Kde je Juli teď, když ho měl chránit?

Vůbec netušil, kam jde. Následoval Vůdce a snažil se našlapovat co nejtiššeji. Tlustý falešně perský koberec na chodbě pokrývala nejméně centimetrová vrstva prachu a šedé zdi obývalo stejně tolik pavouků jako v pokoji, ve kterém sídlil dosud. Smrdělo to tam zatuchlinou a dávno třikrát předýchaným vzduchem. Motala se mu hlava, veškeré příjemné pocity spojené s Julianem se vypařily a jemu zůstalo jen čiré zoufalství a strach. Co když už svého miláčka nikdy neuvidí?

Když Hlavní otevřel dveře svého dočasného působiště, pokynul Filipovi, aby šel za ním. Chlapec se poslušně, nicméně s nepřekonatelným odporem, vplížil dovnitř. Nepokrytě zvědavým pohledem kouzal po zdech, po stolcích, vůbec všude. Vypadalo to tu ještě hůř než v Julianově pokoji. Všude se povalovaly obřadní předměty a na některých z nich se dala zcela jasně identifikovat krev, i když obětní místnost byla skoro na druhém konci poschodí. Filip se otřásl. A to ještě ani netušil, co tu čeká na něj.

Vůdce jedním škubnutím uvolnil záclonku, za níž se v bolestech kroutila svázaná mladá žena. Mohla být jen o něco starší než Filip, ale právě prodělávané utrpení jí v obličeji přidávalo nejen starosti, ale i roky. Úplně nahá, až na pár provazů, jež ji držely u stěny. Dlouhé nazrzlé vlasy se jí kroutily až k pasu, roztřepané, rozházené a zaprášené. Filipovi to nešlo na rozum.

"Taky zlobila..." vysvětlil mu šéf snad více než ochotně.

"Co bych měl teď dělat?" zeptal se vzdávajícně Filip.

"Ty víš..."

Filipovi to najednou přišlo k smíchu. "Jsem na kluky, pane. Gay. Stoprocentní. Jo kdybyste sem přivedli mýho kluka, klidně vám sehrajem pěkný číslo. Ale takhle? O to se laskavě postarejte sám." Vzápětí mu došlo, jak šíleně moc přestřelil. Na pravé tváři mu přistála bolestivá facka.

Během několika chvilek už ležel plně spoutaný na podlaze. Vedle něj klečel Nejvyšší a silou vůle i paží jej nutil polknout jakýsi prášek. Cpal mu jej do pusy a držel mu rty dokud si nebyl zcela jistý, že prošel trávicím traktem.

Cítil, jak mu tělem běhají podivné pocity. Myslel si, že už umírá a snažil se nemyslet na nic jiného než svoji rodinu a svého přítele. Nešlo to. Jeho myšlenky i tělo se chovaly úplně jinak, než by chtěl. Styděl se za sebe, tak nehorázně se za sebe styděl. Ale nemohl dělat vůbec nic.

A Vůdce seděl ve svém křesle a hystericky se smál.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Julian mezitím v kuchyni mechanicky mazal chleba jakýmsi světle hnědým svinstvem. Sám by to nedal do huby, ani kdyby měl umřít hlady. Koukal se ze zamřížovaného okna na oblohu, dnes absolutně bez mráčku. Snad jako výsměch.

Myslel na svého Filípka, myslel na to, jak by se k němu mohl zase dostat, myslel na to, jak moc mu chybí. Pak si konečně něco uvědomil. A opravdu to nebyl jen nějaký nepodstatný detail. Tohle bylo smrtelně důležité.

Rychle dodělal svoji práci a vydal se na průzkumnou trasu po kuchyni. Ptal se všech, jestli náhodou oni nedostali nově přidělený pokoj, kde by měl být jeho chlapec. Ale nikdo mu nedokázal odpovědět, nikdo z nich to nebyl. Až jakási malá blonďatá slečna s ospalýma očima věděla, kde by měl hledat.

"Myslím, že támhleten." Ukázala přes celou místnost na hubeného mladíka krčícího se na lavici a jen netečně zírajícího do prázdna. Julian k němu ostýchavě došel a poklepal ho po rameni.

"Ahoj!" zkusil navázat konverzaci, ale odpovědi se mu nedostalo. "Ty máš teď prý na starost ten pokoj u vchodu na půdu." Znovu nic. "Mohl bys pro mě něco udělat?" Juliana už začínal mírně rozčilovat, ale nedal to na sobě znát. Nemohl dovolit, aby ve vzteku zabil dalšího člověka. A tohohle navíc potřeboval. Beze slova odběhl do kanceláře a vypůjčil si tužku a kus papíru. V jedenáct na záchodě.Je to opravdu důležité, jinak bych tě tomu nebezpečí nevystavoval. Musí tě pustit, neboj.Chybíš mi, baby. Zamotal svůj vzkaz do malé ruličky, připevnil ho na propisku a podal ho tomu tajemnému človíčkovi. Nevypadal, že by se styděl, naopak. Byl spíše menší, dost tenký a na hlavě měl nechaný jen pruh vlasů uprostřed, nabarvený na červeno. Typický punker. Ale jeho oči říkaly něco úplně jiného, jakoby uvnitř jeho těla byl někdo jiný.

"Můžeš to prosímtě předat tomu hnědovlasýmu klukovi ve fialovým tričku? Uděláš to pro mě? " Nečekaje na odpověď ho děkovně poplácal po zádech a v mnohem veselejší náladě odběhl roznášet jídlo svým nově přiděleným pokojům.

Kluk s červenými vlasy se za ním smutně podíval a v jeho očích se objevily slzy. Smotanou zprávu si bez váhání zastrčil do kapsy vybledlých tmavě modrých džín. Nikdo nemohl vidět do jeho hlavy. Sebral svůj tác a odešel. Nikdo si toho ani nevšiml.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Filip se probudil až ve svém pokoji, netuše, jak se tam dostal. Ležel zabalený ve dvou dekách a vzlykal. Všichni ostatní, včetně "těch druhých" byli nakupení kolem něj a objímali ho a utěšovali a slibovali, že všechno bude dobré. Ne, nic nebude dobré, oni nezažili to, co právě teď on. Ale stejně brzo umřou. Všichni.

Po dvou hodinách vytrvalého pláče se jim konečně podařilo ho uspat. Musel si odpočinout. Jeho fialové tričko bylo nasáklé slzami jako houba, Lukáš mu ho starostlivě zrovna sundaval, aby se ještě nenachladil, když se otevřely dveře sa v nich stál ustrašený klučina s červeným polokohoutem na hlavě. Viděl Lukáše s fialovým tričkem a netuše, jakou dělá chybu mu loajálně předal vzkaz. Teprve potom jim předal jídlo. Nedíval se na ně, neoplatil ani jednomu z nich plachý, posmutnělý, ale děkovný úsměv. Zavřel za sebou a už ho nebylo.

Lukáš svolal všechny ostatní krom Ondry, který se rozhodl u svého nejlepšího kamaráda zůstat, do druhého konce místnosti. Rozdělal papírek a polohlasem, aby nevzbudil Filípka, jej přečetl.

Všichni se jednohlasně shodli, tedy až na Ondru. Ne, nepředají zprávičku dál. Nedovolí Filipovi, aby tam šel. Už tak dost trpěl kvůli tomu bastardovi. Oh pardon, kvůli Julianovi.

Na druhou stranu papírku načmárali rozevlátým písmem podobným tomu Filipovu odpověď. Teď už by mohl dát pokoj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kisss kisss | Web | 8. března 2009 v 16:47 | Reagovat

To sou blbciiiiiiii .... Až to boli ... Jen rychle dááál ... ;))

2 Darek Darek | Web | 8. března 2009 v 18:15 | Reagovat

Chudák Filip, co mu ten hajzl všechno udělal?

A ani nepotká Juliho...

3 FraGee FraGee | Web | 8. března 2009 v 23:42 | Reagovat

to sou šmejdi!

4 Darek Darek | Web | 11. března 2009 v 17:08 | Reagovat

Já už chci další díl!

5 Niwy Niwy | Web | 11. března 2009 v 18:22 | Reagovat

ja fakt neviem koho mám ľutovať a na koho vlastne nadávať :D ale tak...Juliho som si festovne obľúbila, akože...:D jemu odpustiť všetko :D za to hentých by som poriadne prefackala koli tomu odkazu!ha, že sa nehanbia!:D čo sa starajú do vecí, do kerýc ich nič neni xD vrf xD

6 Jessie Jessie | Web | 11. března 2009 v 19:15 | Reagovat

ja som nepisala komnent? ale fakt si pamatam, akoby som minimalne zacala...a fakt ja som aj zacala...sm tam pisala cosi, ze zaciatok mas v maily:D ale preoc som neodoslala? okay radsej neriesim:D hmm cize cize co som to k tomu chcela...aaaaaaano viem co som chceela...chudaciiiiiiik filipeek, toto sa nerobi...okay ten najvyssi ma zacina stvat, ale eh zas....no velmi kvazi ak si to vezmeme z jeho uhla pohaldu, zasluzil si to...aj ked vlastne tie dvere sa za nimi zabuchli nahodne cize...cize:D no nic nejdem to radsej riesit, bo mam divne myslienkove pochody...a ano chcem vediet kto je ten punker s nacerveno vlasmi a ze preco sa za nim smutne dival...ci to je jasne, len mne to nedochadza? nei potom to jasne urcite neni:D

a...a...a uz asi viem preco som nedopisala ten koment...asi som znova chytla nervy na nich...za to, ze robia to co robia...zkoe ved....ved...ved chudacik filip...ci julian...ci obaja kurvaaaaaaaa!!...toto sa nerobiiiiiii, potrebujem v tom cosi pozitivne:p, tak pokrackoooooooooo! co najskor:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama