Muguets 6.

24. února 2009 v 19:43 | Anique |  Muguets
Šestý díl.


Julian si dával záležet, aby se k Radimovi, Ondrovi a dokonce i té slepici Karolíně choval slušně. I když to bylo zatraceně těžké. Ale zjevně toho večera trhl svůj vlastní rekord, nepohádal se s nimi celé dvě hodiny. Při vchodu do vydýchané místnosti se mu ještě maličko zamotala hlava, možná pozůstatek všech těch zranění. Přitáhl si Filípka ještě blíž, aby se mu v tom chumlu nikde neztratil. Majetnicky svíral jeho pas, dokud se nedostali na alespoň relativně volnější plochu.
"Pojď tancovat, lásko!" škemral Filip, ještě ani nedosedli. Byl ten den obzvláště hyperaktivní a jeho nenechavé prstíky nechtěly ani na moment opustit Juliho tělo. Cítil neustálou potřebu držet ho u sebe, mnohem silnější než kdy jindy. Nedokázal si ji vysvětlit. Ale nepříjemná mu nebyla, nemohl si stěžovat.
"Snažíš se o to pokaždé a já ti stejně jako vždycky říkám, že na takovýhle diskárenský shity mě na parket nedostaneš. Bych se musel stydět sám za sebe."
Filip nafouknul pusinku a hrál si na šíleně uraženého, otočil se v Juliho klíně, aby mu neviděl do obličeje a snažil se ignorovat Julianovo šťouchání prstem do žeber. "No tak, baby, nezlob. Pojď, zvu tě na něco, kay?" snažil se udobřovat Julian, který bytostně nesnášel třeba i takové hádky ze srandy. Nikdy nepoznal, jestli se jeho miláček zlobí doopravdy nebo to jenom hraje.
"Dobře, ale pak se mnou půjdeš tancovat."
"Nepůjdu, nenuť mě…"
"Ale já tě přece vůbec nenutím, že? Vsadím, se že v okruhu deseti metrů je minimálně pět kluků, kteří by se mnou klidně šli. Já tě jen jako svého kluka zdvořile žádám, abych nemusel hledat jinde."
Julian zmateně zamrkal. Myslí to vážně? Chtěl se ho zeptat, ale v tu chvíli mu zazvonil mobil. Za pet minut venku.Prijd sam. Netušil, kdo mu píše, to číslo neznal. Ale věděl, že jestli nepůjde, něco se stane. Jako vždycky. Znal je.
Juli se prudce zdvihl, až ze sebe shodil Filipa. Beze slova elegantně provlál mezi přítomnými a zanechal za sebou čtyři zmatené teenagery, z čehož jednoho právě na výsost naštval a pěkně si to u něj pohnojil. A přitom věděl, že jestli někdo něco udělal špatně, byl to on. Okamžitě vytáhl z kapsy mobil. Kam jsi zmizel? To jsem te tak nastval? To mela byt sranda, lasko, ja jen chtel tancovatL Omlouvam se, vrat se mi, prosim…"
"Jsem jenom venku, potreboval jsem vzduch, klidne si tanci s kym chces."
"Opravdu se nezlob, prosim, klidne zustanu celej vecer sedet, kdyz prestanes."
"Ja se nezlobim, klidne bez s kym chces, za chvili jsem zpatky a kdyby te ten někdo moc osahaval, tak mu dam do drzkyJ"
"Dekuju, miuju te, lasko moje:-*"
"Půjdeš tancovat, Kájí?" zeptal se okamžitě svojí kamarádky. Radima tím sice mírně zklamal, ale on v pozvání popravdě ani nedoufal. A Ondra mu v duchu děkoval, že mu Radima nechal. Chtěl to aspoň zkusit. Zrovna hráli docela rychlou písničku, takže žádný lepivý ploužák nehrozil.
"Nechceš jít taky, Radime?" zeptal se až nadpozemsky plaše.
"Co?" vytrhl se blonďatý chlapec ze zamyšlení.
"Myslel jsem, jestli… tančit... ty… se mnou?"
"Hele, vyjádři se jasně, nebo nech být. Nerozumím ti ani slovo."
"To je jedno…"
vzdal se Ondra bez boje. Tou dobou už totiž písnička skončila a Filip s Kájou se vraceli ke stolu.
Filip s radostí přijal nabízeného panáka.
"Kde jsi?"
"No tak? Tak aspon odpovez!"
"Prestan uz trucovat, prosimte, a vrat se."
"Lasko? Jsi v poradku?"
"Tohle uz neni sranda. Vazne se o tebe bojim!"
"Kde jsi???"
Filip do sebe klopil jednoho panáka za druhým. Aniž by si to uvědomoval, během hodiny se stihl střískat jako za celý život ne. Kamarádi se ho snažili krotit, ale on se nedal. Krčil se v rohu sedačky a tiše fňukal. Když mu konečně přišla zpráva, byl už tak na kantáre, že ji stěží zvládl otevřít. Po deseti minutách marného boje s klávesnicí ji radši podal k přelouskání Ondrovi.
"Popadni kamose a zdrhejte, jak daleko to jde. Jinak jste v loji. Davej na sebe pozor. A kdybych uz ti to nestihl rict, tak te strasne moc miluju, baby, okay?"
Ani jeden z nich nechápal. Ale i kdyby ano, bylo by pozdě.
Ale v tom se něco stalo. Všechny reproduktory najednou ztichly, ale světlo zůstalo zapnuté, takže bylo jisté, že proud nevypadl. Ticho bylo naprosto děsivé, i v té obrovské mase lidí nezavládl chaos, všichni jakoby se najednou zastavili na místě. Jakoby zamrzli v půli pohybu.
"Zdravím, neposlušné ovečky." rozlehlo se najednou sálem, ale hlas jako by ani nepatřil pozemské bytosti. Byl podivně chraplavý a zároveň nepřirozeně sametový. "Přišli jsme spasit vaše duše! V tuhle chvíli je vás zde přesně 666. Každou hodinu se jeden z vás stane darem Satanovi. Vyžaduje toho očistný rituál. Teprve až proběhne celý, až do konce, vaše duše se odpoutají od zrádného božího světa a dostane se jim svobody. Nepokoušejte se utéct, nemáte kudy. A pokud nechcete zbytek svých dní, což může být i skoro měsíc, strávit tady, nahoře jsou připraveny pokoje. A říkám vám rovnou, tohle není žádný letní tábor. Každou hodinu jeden z vás vstoupí do místnosti ve druhém patře, na jejíž dveřích je seznam. Podle něj se bude řídit pořadí. Známe vaše jména…" Muž se ďábelsky zasmál, v přijímači to zachrastilo a znovu se rozhostilo ticho, snad ještě děsivější než předtím.
Filip se stále plakaje krčil v koutku, zřejmě si ani neuvědomoval, co se děje. Pořád jen dokola šeptal "Juliane…vrať se mi!", nepřítomně zíral do prázdna a podvědomě si vyrýval nehty do kůže zvláštní strašidelné obrazce. Až Karolína pochopila. Vždycky byla "ta o něco chytřejší než ostatní". "Ten zmetek!" ulevila si. A už vůbec nechtěla vidět, jak bude reagovat Filip, až vystřízliví. Pokud to vůbec stihne…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 PaII PaII | E-mail | 24. února 2009 v 20:47 | Reagovat

ah..to nee... neni zmetek xD teda no.. no julian je mi sympaticky, libi se mi jak se chova k filipkovi, teda no ted nevim proc ho tam tak blbe nechal,ale tak nevadi:-D je to krasna story :) a doufam ze umm no zitra? :D tady bude dalsi di O:-)

2 Niwy Niwy | Web | 24. února 2009 v 21:40 | Reagovat

Och môj bože to hádam ani nemyslíš vážne nie? Takmer nedýcham jak to čítam....bože...táto story ma fakticky dostáva...:)

3 Jessie Jessie | Web | 25. února 2009 v 11:18 | Reagovat

ehm...;potrebujem cas aby som toto rozdychala....ze ja stejne necakala, ze to zacne ehm tak skoro...akosi neviem co napisat....kurna okay cakala som, ale necakala som zrovna toto...wow aleee je to proste..wow:D ako...pockat ale neee...ale juli...no nic necham sa prekvapit a bude sa spoliehat na to co si mi kedysi povedala:D aaa proste awww ved to je nefer, spociatku to zacinalo tak krasne jak sa aj juli k nim tak spraval...a proste celkovo a pak zrazu chudak filip sa opil...a pak toto? no ehm...okay fakt sa spolieham na to ze to bude este kusok inac, jednoducho toto nemoze byt tak:p nemoze bo budem veeeeeeelmi zlaaaaaa:D

okay teraz ostava iba cakat a dufat, ze dnes pribudne dalsie pokracko O:-) chcem toho tak moooc? respektive chceme? ja viem, ze nieeee:p cize proste dnes ta hezky dokopem k pokracku milacku O:-)

4 FraGee FraGee | Web | 25. února 2009 v 21:25 | Reagovat

ohhh, je to fakt zajímavý, taky nemohl ten debil tu sms napsat dřív? :D

5 NaTTali NaTTali | Web | 31. března 2009 v 19:32 | Reagovat

tahle story je vážně....úžasná...já vůbec nemrkám,když čtu xD...pálí mě oči xD....hned du na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama