Muguets 4.

21. února 2009 v 21:33 | Anique |  Muguets
Čtvrtý díl.



Filip se vzbudil nepříjemným pocitem prázdnoty. Sám v Julianově posteli. Závěsy byly roztažené a na jeho hlavu dopadalo nepřirozené světlo pouličního osvětlení. Stíny předmětů v pokoji vypadaly zvláštně děsivě. Nikdy se nedokázal sžít s Julianovým pokojem. Všechny ty obřadní záležitosti tvářící se jako nevinné ozdoby, černá barva stěn i neuvěřitelná strohost nábytku. Možná se choval jako slečinka, ale on ke svému životu potřeboval alespoň kousek pohodlí.

Zmateně se podíval na mobil. Zeleně svítící čísílka na displeji oznamovaly, že spal sotva tři hodiny. O to znepokojenější byla jeho mysl, když si uvědomil, že pokud teď, ve dvě v noci, není Juli u něj, zbývá jen jediná možnost, kde by se mohl nacházet. S nimi. Jenže on opravdu netušil, kde by měl ono tajemné místo najít.

Pokoušel se Julianovi dovolat, ale jen se víc vylekal, když jeho mobil začal vyzvánět na nočním stolku. Jeho mozku se zmocňovala bezbřehá panika. Potřeboval Juliana. Teď hned.

Jeho částečná tělesná indispozice způsobená jistou velice příjemnou činností asi čtyři hodiny zpátky se neblaze projevovala na jeho schopnosti vůbec chodit. Přesto s námahou vstal. Mohlo ho bolet cokoliv, ale jeho miláček byl pro něj pořád důležitější. Naházel na sebe oblečení, ve kterém přišel. Jediný problém spočíval ve skutečnosti, že květnové noci nebývají ještě tak teplé, aby si mohl dovolit procházet se v lehkém tričku. S husí kůží po celém těle nejprve zmateně pobíhal okolo domu, ale pak se silou vůle donutil zklidnit. Nemohl tušit, na kterou stranu odešel nebo dokonce jestli vůbec odešel pěšky. V hlavě se mu rodily tisíce myšlenek, jedna horší než druhá.

Vůbec nevěděl, co dělat. Julian mu nikdy takhle neutekl. Nebo nezmizel nebo kdovíco. Neměl tušení, co si o tom myslet. Rozhodl se, že počká do rána a pak kdyžtak kontaktuje policii. Měl o svého Juliho opravdu neuvěřitelný strach. On věděl, s jakými lidmi se stýká.

-

Julian se naopak probudil velmi bolestivě fyzicky, ale nezkrotně šťastný, že se vůbec probral. Malou chvíli dokonce vůbec nic neviděl a v uších mu hučelo jako kdyby projížděl nekonečným tunelem, ale pak se jeho smysly konečně ustálily. Cítil, jak mu z koutku rtů odkapává krev, ale naštěstí žádné vnitřní krvácení se nekonalo. Všechny jizvy krom téhle jedné mu Vůdce uštědřil na místa, která se budou dát ukrýt pod oblečením. I když říkal, že příště už si svoji vinu ponese viditelněji.

Sám viděl hloupost a nesmyslnost svého činu ještě než ho spáchal, ale nedokázal se ovládnout. Prostě to udělal. Bez příčiny, bez důsledků, bez přemýšlení.

Ale Hlavní nesvolal schůzi jen proto, aby potrestal lehkověrce, i když pro většinu zúčastněných byl jeho trest nejzábavnější částí programu. I on sám byl skoro na hranici kómatu nucen pozorně poslouchat a vnímat. Ležel pod stolem a každou chvíli do něj někdo kopl. Jen tak.

Nový plán byl ďábelský. Doslova. Ale dokonalý. Bez jediné chybičky. Julian i přes veškeré utrpení dokázal obdivovat úžasnost plánování.

Poté, co všichni odešli a on stále nemohl, protože se sám nedokázal ani postavit, snažil se alespoň usnout, což se mu po hodině zoufalého trpění podařilo. Utěšoval se tím, že ho třeba ráno někdo najde. Byl si tím jistý, ale bál se, kdo to bude. Mohl se jen modlit, aby to nebyl Filip. Aspoň že byli tak laskavi a znovu ho oblékli.

-

Filip pil už alespoň šesté kafe, seděl u stolu a čekal na Juliho. Dával mu toleranci ještě půl hodiny. V osm se sebere a půjde na policii. Prázdnýma očima koukal z okna do naprosto vylidněné ulice. Tahle noc byla nejhorší, co pamatoval. Vůbec nemyslel na to, že by měl jít do školy. Nějaké pondělí mu bylo naprosto volné. Záleželo mu jenom na Julianovi.

Vtom mu zazvonil telefon. Filip přijal hovor téměř okamžitě.

"Filipe? Díkybohu… Tvůj kluk… krev…nevím, co mám dělat." Hlas v telefonu byl zoufale zmatený. Filipovo srdce jakoby přeskočilo dva tepy a pak se je najednou snažilo dohnat.

"Žije?"

"Jo, to jo, dokonce je plně při vědomí a snaží se mě uškrtit za to, že ti volám."

"Cože? Kde jste?"

"Víš jak je za školou ten malý domek po starým školníkovi, jak tam chodíme po ránu někdy kouřit před vyučováním. Tak tam. Prosímtě, pojď si pro něj, než se tu zjeví i ostatní."

"Díky Radímku, máš to u mě."

Filip si ani nebral věci, věděl, že se brzo vrátí. Jen nějaké drobné na autobus.

-

"Juli! Pro všechno na světě, co tu děláš? Co se ti stalo?" vypálil Filip, nečekaje odpovědi. Zběžně obhlédl Julianova zranění a pak vděčně objal Radima. Ten si konečně vychutnával svoji ranní cigaretku a úlevně potahoval větší doušky než obvykle. Nabídl i Filipovi, i když věděl, že zcela zbytečně. Filip by nikdy neudělal nic, co by mohlo třeba jen teoreticky ohrozit jeho zdraví. Mezi což konkrétně kouření rozhodně patřilo.

Julimu se vůbec nelíbilo důvěrné objetí jeho chlapce s tím slečinkou. Nesnesitelně žárlil. Zkroutil se na zemi, chtěl vstát a zabránit té muchlovačce.

"Lásko! Co to vyvádíš? Počkej, pomůžu ti!" zhrozil se Filip a k Radimovu zjevnému zklamání ho od sebe odtáhl. Klekl si na kolena a musel vynaložit větší sílu než obvykle, než si Juliho stáhl do klína. Pročísl mu vlasy a lehce mu políbil ouško. Zase cítil tu známou a milovanou vůni konvalinek. "Kdo ti to udělal?" zakroutil nevěřícně hlavou, když si ho konečně pořádně prohlédl. Juli jen vymlouvavě pohodil hlavou.
"Radi? Omluvíš mě ve škole, viď? Dneska na to kašlu, musím se o něj postarat."

Radim přikývl, i když podle výrazu v jeho tváři by tu zraněnou bestii na podlaze nejradši dorazil, aby mohl zaujmout její místo. Sám sobě se divil, proč to vlastně neudělal. Proč vůbec Filipovi volal. Mohl ho nechat při myšlence, že mu Julian prachsprostě utekl. Filip nikdy nekašlal na školu.

Filip vzal Juliana k sobě domů. Matka už byla v práci a starší bratr určitě taky. Oba byli doktoři a po něm se očekávalo přesně to samé. Proto se týral na gymplu se všemi těmi otravnými fyzikami a chemiemi, i když jeho snem bylo kreslit, malovat, věnovat se estetičnu. Ale co mohl nadělat.

Položil si Juliho do postele a sundal mu boty. Celou dobu nepromluvili ani slovo. Julian netušil, co by měl říkat. Jak by to měl Filipovi vysvětlit, aniž by pojal podezření. Jen si ho stáhl k sobě, aby cítil, že ať se děje cokoliv, on je jeho záchytný bod, ten, kvůli kterému by pohnul zeměkoulí.

Filip přemýšlel. Juliana miloval, nade všechno. Ale to, co teď viděl, jeho víru v něj značně oslabovalo. On se nechal ovládat, nechal se ničit a stále jim věřil. Filip samozřejmě nevěděl o té holčičce, netušil Juliho myšlenkové pochody zabývající se zadostiučiněním. Julian se poddal. Úplně. Byl schopný opustit ho uprostřed noci, která měla být jejich. Kvůli nim. Nenáviděl jeho přátele.

Poprvé za celý jejich vztah uvažoval, jaké by to bylo, kdyby se rozešli. Ano, zbožňoval ho, potřeboval ho, ale neměl už sílu. Neměl sílu dnes a denně bojovat, potřeboval se cítit bezpečně, aspoň jednou za celý život.

Ale všechny jeho rozcházecí tendence byly uťaty, když Julian konečně promuvil. "Pojď ke mně, lásko, prosím. Chybíš mi. Je mi to tak líto..." Filip přemýšlel, jestli sní nebo bdí. Juli mu NIKDY neřekl lásko. Nikdy. A jeho hlas zněl tak zlomeně. Odevzdaně se ke svému chlapci přitulil v posteli a nechal se ukolébat jeho teplým dechem. Oba spánek potřebovali. Měli za sebou těžkou noc. Probudil je až nepříjemný zvuk zvonku od dveří. Zněl naléhavě a neustával. Co se to proboha děje?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jessie Jessie | Web | 22. února 2009 v 16:18 | Reagovat

okaaaaaaa...to bude problem napisat k tomu cosi, vies ako ja zeriem tuto story, a aj tak si myslim, ze je dokonala a proste tie tvoje reci, ze tieto dve casti nie su nic moc neberiem do uvahy, bo uz iba to ako je to napisane a tak podobne, proste awwwwwwwwww....hmm okay a priserne tazko sa mi pise koment, ked chcem vedeit co je to za zvuk, ale zatial sa uspesne prekonavam:D milacku? cize proste aj ked sa tu momentalne mozno ani nedeje nic moc...hoc uz iba tie Radimove myslienkove pochody sa mi lubili:D hmm a Juli by si to niekedy aj zasluzil, ale nieee...ved jeho charakter uplne zeriem, ale fakt to co spravil Filipovi, to sa nerobiiiI! no nevadi, Radim nech pali niekam (A) on sa proste k Filipovi nehodi, hold smola:D ved toto je dokonala dvojica:D

a inac som celkom zvedava co je zac ten plan, akoze...ale fakt....

a...ach slintat tu nad tym, jak sa rozplyvam vzdycky ked je nejaka cast kde su spolu Filip a Juli sa tiez nebudem moc:D lebo by sa to skladalo zo sameho awwwwwwwwwwww a ze to je rozkosne a tak:D aj ked:D no teraz zrovna:D ale tak ten posledny odstavec ma ajt ak dostal...hmm aj ja chcem takeho niekoho...okay toto sem zas nepatri:D

hovorila som ti, ze moj koment nebude zmysluplny? hovorila, je mi luto...ja uz ina v pisani komentov nebudem:p

a hovorila som ti, aka som rada, ze si sa do tohoto pustila? ze si zacala pisat tuto story? a -proste...proste, ze si iba zznova zacala pisat? tak to hovorim, cize:D ano uz radsej naozaj koncim:p

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama