Muguets 3.

21. února 2009 v 21:33 | Anique |  Muguets
Třetí díl.



Julian přemýšlel, jak nejlépe uspat Filipa, aby se mohl nepozorovaně proplížit na obvyklé místo schůzek. Prášky na spaní doma rozhodně neměl a jít je teď kupovat by byla absolutní blbost. Násilí též nepadalo v úvahu ani omylem. Filip byl jeho květinka, o kterou je třeba se starat. Zabíjel by kvůli němu.

"Co se děje, srdíčko? Zdáš se mi trošku…smutný? Ustaraný?" zašeptal Filip, když obmotal svoje tenké paže kolem Juliho pasu.

"To nic, jsem jenom unavenej."

Filip se snažil zatvářit chápavě. "Takže asi nebudeš mít zájem, abych tě dneska unavil ještě trochu víc, že?" Unavit? Víc?Juliho plán byl v tu chvíli naprosto dokonalý. Umiluje Filípka do bezvědomí a ještě z toho sám bude něco mít. Usmál se.

"Proti tomu bych vůbec nic neměl," uculil se ďábelsky a přitom už jeho ruka byla napůl cesty k chlapcově poklopci.

"No tak, pomalu, ty jeden…!" plácl ho Filip hravě přes prsty.

"Ale když ty jsi tak neodolatelnej!" Koukl na hodiny. Měl na uskutečnění svého plánu slabou hodinku. Dnes si nemohl dovolit být pomalý a romantický. V duchu si ustanovil, že hned zítra to musí svému broučkovi vynahradit. Přesně tak, jak to má rád. Rozvláčně, něžně sladce.

"Pane, vy jste dnes nějak moc nadržený!" obvinil ho Filip s prstem zapíchnutým do jeho hrudi.

"A divíš se mi? Zkusil ses na sebe někdy podívat do zrcadla?" Ačkoli se obvykle snažil o pravý opak, dnes uměle vyvolával svoje erotické fantazie, snažil se donutit svoje tělo působit ještě nedočkavěji, než tomu opravdu bylo. Potřeboval ho přesvědčit. Filip se zachichotal a Julian se v jeho náručí bleskově otočil. Popadl mladšího chlapce za zadek a posadil ho na stůl. A to přímo do té pizzy, kterou tam tak chystal.

"Ty idiote!" vybuchl Filip v neuvěřitelné salvě smíchu a stáhl si ze stehna roztečený sýr. "To si hezky uklidíš. A sám!"

Juli to pochopil jako jasnou výzvu. Postavil Filipa zpátky na zem, pizzu hodil do koše a ze svého chlapce v sotva postřehnutelném zlomku sekundy sundal kalhoty. No jo, měl v tom praxi. Ale Filípek též nezůstal pasivní. Svými světlými rtíky častoval Julianova ramena a jeho prsty se zaobíraly prohlubní Juliho páteře. Oči obou mladíků byly propletené, jako by si ani neuvědomovali, že jejich těla žádají něco jiného než ono klišoidní věčné láskyplné spojení.

"Pojď ke mně, i když cítím tvoji kůži, pořád jsi příliš daleko, pokud nejsi mojí součástí." Chtíč zaplňoval Filipův hlas, když zastřeně šeptal nesmysly do Juliho ucha. Julian se ale dnes nedokázal ponořit do té elektrické atmosféry. Jeho pozornost stále utíkala k hodinám.

Půl hodiny.

Jejich spodní prádlo už dávno leželo zapomenuto na linoleu. Ale jim nechybělo. Julianovi plně vyhovovala nádherná nahota jeho přítele. Zrakem nemohl tu krásu pojmout, z jeho vůně se mu točila hlava, jeho neskrývané steny se rovnaly nejúžasnější hudbě, a kdyby se ho směl dotýkat do konce světa, stále by mu to bylo málo. Jen jeho chuť byla pokaždé jiná. Jazykem se lehce dotknul chlapcova ušního lalůčku. Pak projížděl přes útlý krček cítě jeho pravidelný i když mírně zrychlený tep. V důlku u klíční kosti se zdržel o něco déle, chuť tam byla umocněna navíc ještě zcela novým čichovým vjemem. Důkladně olízal jeho rameno, v těch měl opravdu zálibu. Filípkovy bradavky byly už v té chvíli dokonale tvrdé, hrát si s nimi vyvolávalo v Juliho nižších partiích příjemný druh brnění. Přesto se od nich po chvíli vzdálil, zanedlouho ho čekalo lepší. Po cestě se ještě na moment zastavil a jednou či dvakrát obkroužil jeho pupík. Pak už, jakoby ho naváděly, dostaly se do jeho pohledu tmavé chloupky vedoucí přímo dolů. Pak konečně se dostal tam, kam celou tu dobu směřoval. Jen špičkou jazýčku se dotknul na několika místech Filipova vzrušeného klína, načež tečky protahoval do čárek a čárky do kroužků.

V tu chvíli si zase uvědomil, že se nechává strhnout. Čtvrt hodiny. Nestíhá. Předehry bylo dost, pro dnes to bude muset stačit. Bez varování vstal, čímž Filipa totálně šokoval a taky mu tím málem vyrazil zuby. "Promiň baby!" omlouval se rychle. Načež ho kulometnou rychlostí převrátil, takže měl přímo před sebou jeho týl, kam se okamžitě zálibně zakousnul.

Neztrácel čas přípravou, i když by to jindy samozřejmě a rád udělal, miloval moci se dotýkat Filipova nádherného zadečku s příslibem ještě větší slasti. Bez varování přirazil. A Filip se beze slova nechal. Sice kdovíjak nezbožňoval ten pocit, když si ho Juli bral jako nějakou věc, ale fyzické uspokojení ho dokázalo v těch chvílích přebít. Navíc prokombinované s tím věděním, že je to jeho Julian. Jeho láska.

Juli neustále utíkal k hodinám, s tikající vteřinovkou zrychloval svoje přírazy. S každým byl blíž vysvobození.

Až konečně přišlo. Filip se cítil poněkud prázdně, když se k smrti vyčerpaný zhroutil do Juliho náručí. On byl taky ospalý, ale nemohl si dovolit usnout. "Láskooo!"

"Šššt Filípku můj, odnesu si tě do pelíšku, ano?"

Filip zmoženě ale dokonale šťastně zavrněl. Juli ho vzal do náručí, nahého, jak byl a uložil ho do postele. Na moment si lehl k němu, stále hlídaje čas. Sedm minut. Modlil se, aby Filipovo vyčerpání mělo kýžené účinky.

Zbývaly tři minuty, když se Filipova hruď začala konečně zdvihat pravidelně a jeho dech se srovnal a zpomalil. Tehdy Juli vystřelil téměř nesvětelnou rychlostí ze svého pokoje, v kuchyni narychlo posbíral svoje oblečení a vyskákal z bytu.

Dvě minuty. Dvě stě metrů. Ledový noční vzduch.

"Juliane! Konečně! Kde jsi byl! Měl jsi tu být před minutou!" vyštěkl na něj obří vyhazovač u vchodu do klubu. "Zdržel jsem se." "No mě to nevysvětluj, na to tam máš vyšší instanci. Čáruj dolů."

Juli beze slova poslechl. Když doběhl ke dveřím, důrazně zaklepal a prohrábl si vlasy. Mezitím mu přišel otevřít drobný muž ve středních letech. "Tome?" vyslal k němu tázavý pohled. Mužík neřekl vůbec nic, drsně popadl Juliho za loket a smýkl jím do místnosti.

"Áh, mladý pán je konečně tu. To ti tak trvalo tu tvoji malou děvku udělat?"

Julimu zbělely klouby, jak si usilovně tiskl pěsti.

"Nebo už nestačíš ani na to?" zasmál se pohrdlivě Ten hlavní.

"Stačím, pane. Filip je jen kapičku nenasytný. Nechtěl usnout."

"On neví, že tu jsi, že? Ten tvůj miláček by ti dal vale, viď? Hm? Stydíš se za to, co děláš? Vybral by sis naši cestu nebo tu svoji špinavou kurvu?" Proč si zatraceně všichni myslí, že to mezi nimi je něco špatného, něco zvráceného, když všechno co mají je čistá láska?

"Nikdo nebude Filipa urážet! Nikdo!" rozhořčil se neutišitelně, ale Hlavní ho uklidnil jediným pokynutím. "Nikdo tě nenutí vzdát se ho. Ale teď k věci, proč tu dnes jsme. Zajisté jste dnes všichni četli či viděli zpravodajství. A já chci vědět, neptám se, přikazuji, kdo z vás to udělal, vy debilové!" Ke konci už doslova ječel. Nikdy ho nikdo neviděl takhle rozlíceného.

Teď nebylo radno zapírat. On by to stejně zjistil. Jakoby měl nadpřirozené schopnosti.

"K našemu velkému plánu nepotřebujeme extremisty. Vyžaduji absolutní poslušnost."

Julian udělal krok dopředu. Se sklopenou hlavou došel kočičími kroky až k vůdci.

"Svléknout!" sykl ostře. Jeho příručí mu zatím podal dlouhé tenoučké pouzdro a on je láskyplně pohladil, jakoby hladil slečnu. Pak z něj vyjmul opráskaný napůl kovem pokrytý bič.

Julian zažil v životě hodně bolesti, ale nikdy takovouhle. Nikdy se necítil tak blízko smrti. Ale někde hluboko uvnitř věděl, že si to zasloužil. Čeho litoval nejvíc, že se se svou láskou nerozloučil líp.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama