Muguets 2.

21. února 2009 v 21:32 | Anique |  Muguets
Druhý díl



"Ahoj Kajííí!" pískl rozradostněně Filip a vrhl se svojí kamarádce do náručí, slizce jako had vyklouznuv Juliho teplé dlani. Ten se zatvářil značně rozmrzele a vrčivě dal ostatním dvěma chlapcům najevo, že je zaregistroval, ale za pozdrav mu nestojí. Ondra a Radim už byli zvyklí, takže tuhle záležitost přešli téměř bez povšimnutí. Samozřejmě, záhadou, jak s tím protivným, namyšleným, pokryteckým a ještě k tomu hrubým individuem jejich kamarád vyjde, se zabývali už od začátku jejich vztahu. Křehká vílička Filip byla zjevně jediná osoba na světě, která dokázala tu stvůru zkrotit.
"Ahoj Juli!" snažila se jako vždy Karolína.
"Julian. Pro vás Julian. Přinejlepším."
"Tak to teda sorry, chtěla jsem být milá."
"Jsi milá asi jako vřed na prdeli."
To už se do téhle minihádky, určitě ani první ani poslední, vmísil Filip. "Kájo, ty s ním nemluv, má špatnou náladu. Juli, ty na ni nevyjížděj, nebo večer nic nebude," rozhodl rezolutně.
"Myslím, že tohle jsme nepotřebovali slyšet!" zamumlal Ondra.
"Víš co, když máš problém, najdi si tady nějakej útulnej pokojíček s červenou lampičkou, popros matinku o dotace, třeba pak přestaneš závidět a bejt neustále takovej …."
"Dost Juli, ticho. Pojď sem. Když ti dám pusu, vydržíš být chvilku k mým nejlepším přátelům milý?"
"Dalo by se o tom uvažovat, pokud mě nedonutíš být s nima v jedné místnosti. Ti tvoji nejlepší přátelé jsou totiž hrozný…"
Podruhé za posledních pět minut mu Filip zabránil říct sprosté slovo. "Měl jsi zůstat doma. Věděl jsi, že tu budou, tak proč jsi sem chodil?"
Juliana jeho náhlá akčnost zaskočila. Překvapila. A to docela nemile. Jeho přítel na něj nikdy nekřičel. Nikdy se nepohádali. Až teď. Ne, tohle nebylo správně. Filipa miloval nade všechno. Po zlomku sekundy vyplněném naprostým vakuem cítil, jak se jemu, drsňákovi nejvyšší třídy do očí tlačí slzy. Nebylo moc milé slyšet lásku vašeho života takhle, i kdybyste si to třeba zasloužili.
"Koukejte, on brečí! Ta tvoje vraždící mašina bulí jako nějaká slečinka!" vysmíval se Radim. Juli se chtěl otočit a dát mu jednu až by se ocitl na kamenné dlažbě náměstí. Ale neudělal to. Nechtěl, aby Filip viděl, co mu jeho slova způsobila. Takové detaily. Dlouhými kroky rázoval zpátky domů, aniž by ho kdokoli zastavil. Filip za ním sice běžel, ale dohonil ho až o dvě ulice dál, kdy se Julian, jehož hrdlo bylo zahlceno nedovolenými vzlyky, zastavil, aby dodal tělu nový kyslík.
Tenké paže Filipovy se zezadu obmotaly kolem Juliho pasu. "Neutíkej mi, lásko. Chci se omluvit. Já jen nechtěl, abyste se pořád hádali."
"Řekl jsi, že mám jít pryč." Nekřičel, vysíleně se zhroutil do objetí svého chlapce.
"Já to tak nemyslel, jen jsem chtěl, abyste přestali bojovat. Pořád jsi moje srdíčko, i když se jim to nelíbí. Budu si jenom muset jinak rozdělit čas. Taky máš přátele, Juli. Zkus trávit nějaký čas s nimi, pak si můžeme líp vychutnat tu dobu, kdy můžeme být spolu." Věděl, že se pouští na tenký led. Juliho přátelé byla sekta. Cítil se mizerně, když jim ho takhle vydával. Ale nezvládal to.
"Čímž chceš říct…?"
"Že tě moc láskuju, ale potřebuju trochu volnosti. Já se teď vrátím k nim. Ty můžeš jít, kam se ti zlíbí. A večer tě zvu na rande. V osm si tě vyzvednu. Platí?" Julian se chabě usmál a téměř z donucení přikývl. Filip mu dal pusu na tvář, stiskl jeho dlaň a už ho nebylo.
Juli si trochu upravil fazónu, a když vyšel zpět do slunce, opět to byl ten nedobytný frajer jako vždy.
"Co se vám stalo, pane?" zeptala se malá holčička s blonďatými copánky a lízátkem v puse.
"Co chceš, ty malá svině? Otravovat? Najdi si někoho jinýho!" zavrčel na ni Julian. Byl dokonale vytočený. Jeho kluk na něj by naštvaný, on byl sám a neměl co dělat, připadal si jako otravný hmyz a tenhle pocit ho jen dál vyžíral. Jedině Filip ho dokázal držet, když on sám byl na dně. Ale žádný Filip tu teď nebyl, aby mu zabránil.
"Máte červené očička. Když lidé mají červená očička, pláčou. A když pláčou, něco se jim muselo stát. Co se stalo vám?" dotírala ta malá bestie.
.
.
.
U dveří se ozval zvonek. Julian se jen nerad zvedl z pohovky a šel otevřít. Bylo teprve sedm.
"Juliane! To je taky dost že otevřeš. Potřebuju s tebou nutně mluvit."
Postava ve dveřích se familierně opřela a upřeně zírala vystrašenému Julianovi do tváře.
"Za chvilku přijde můj kluk, nechci, aby tě tady objevil."
"Přijde v osm, neplaš. Ale pokud se ještě potřebuješ upravit, je tu ještě jedna možnost. V jedenáct na obvyklém místě. Budou tam všichni. Je to opravdu důležité."
"Jak to víš? Jako to, že přijde v osm. Tys tam byl? A nešlo by to posunout aspoň na jednu? Filip má dneska svátek, myslel jsem…"
"Že z něj vyšukáš duši? Závidím ti tu energii, hochu. Počkej za pár let. Ale na později než jedenáct to nejde. To víš, šéf."
"Šéf? To jako velkej šéf?" vypadla Julianovi sklenička z ruky a rozbila se o práh. Tak to už musí být hodně velká věc. Nebo hodně velkej průser. Julian si vzpomněl na odpoledne. Mohl by…?
Postava ve dveřích se bez rozloučení sebrala a zmizela.
Julian sebou zničeně praštil zpátky na gauč.
Co udělá? Jak to Filipovi vysvětlí? Chtěli být přece aspoň večer spolu!
Než si stihl uspořádat aspoň desetinu myšlenek, osmá hodina odbila a spolu s hodinami zacinkal i zvonek. Juliho matka byla na noční, takže jí podivné návštěvy nemohly rušit poklidný večer.
"Filípku!" výskl přehnaně afektovaně a jal se z obličeje svého přítele slíbat každičký kousek té dokonalé krásy, aby byl alespoň zpola hoden pyšnit se titulem láska anděla.
"Pomalu, pomalu, ty moje potvůrko divoká!" chichotal se Filip. Byl rád, že má jeho přítel dobrou náladu. Nemohl tušit, že je to jen hnusná přetvářka.
Zapli si televizi a hodili do mikrovlnky pizzu. Filip se přitulil k Julimu a dýchal jeho nezvyklou vůni. Nějaké kytky, nejspíš konvalinky. "Krásně voníš," uteklo mu trochu mimochodem. Juli se zachichotal.
Konečně cinkla trouba, jídlo bylo hotové. Julian pro něj šel, ale Filip zůstal v obýváku, sledoval zprávy.
"Tříletá Martinka, po které od rána pátraly desítky policistů po celém okolí, byla dnes navečer nalezena mrtvá v jedné z okrajových částí města. Její vrah byl zřejmě nějaký vyšinutý maniak," hlasateli ujely nervy "protože on malou holčičku nejenom zabil. On ji zničil. Její ústa vykazovala známky násilného trhání masa v koutcích, stejně jako končetiny, podřezané žíly, vydloubané oči, vytrhané vlásky…Na místě, pod kterým dnes odpoledně dobilo mladičké srdíčko, je možno zřetelně rozeznat pentagram. Je možné, že její rodiče patří k sektě a malou tak vychovávali, nebo se takto podepsal její vrah? Už delší dobu kolují zvěsti, že satanisté plánují v nejbližší době vělké věci. Velké a děsivé věci. Co je na nich pravdy? Upozorňujeme, že následující obrázky nejsou vhodné pro děti ani slabší povahy."
Filip vystrašeně vypnul televizi a odebral se do kuchyně za Julim. Měl strach. A navíc, ten znak…Jeho "parta". Co když jeho miláčkovi taky něco hrozí?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Darek Darek | Web | 1. března 2009 v 13:37 | Reagovat

začínám se obávat...

2 NaTTali NaTTali | Web | 31. března 2009 v 19:10 | Reagovat

tahle povídka se mi fakt líbí,i když z toho mám husí kůži xD...je to vážně skvělý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama